Michaela Burdová je mladá spisovatelka, která se na českém fantasy trhu již nějakou dobu pohybuje. Její první trilogie nesoucí název Poselství jednorožců spatřila světlo světa roku 2008. Po úspěchu této série odstartovala životy nových hrdinů, právě sérií Křišťály moci, kterou otevírá Zrada temného elfa.
Tato kniha je příběhem plným elfů, králů, magie, dobra, zla, a nadpřirozených bytostí. Zlý temný elf Isgraël zradil své bratry a pokusil se ukořistit Křišťály moci, které každý z Neposkvrněných vlastnil. Jenže nepočítal s tím, že křišťály chrání proroctví. Proroctví, jež určí toho, kdo je dokáže nalézt a použít proti Isgraëlovi.
A proto se znění tohoto proroctví Isgraël snaží dozvědět. Po nalezení posledního z bratrů se tak stane a elf ve své mysli uvidí tu, jež se mu může rovnat...
A tak se Neilin jednoho dne dostává do kolotoče událostí a je s ní zacházeno jako s drahým zbožím, které si mezi sebou přehazují Temní a Bílí elfové.
Děj se tedy točí okolo Neilin, ale není to pouze ona, z jejíž pohledu se na věc můžeme dívat. Máme tu Terien - dceru Isgraëla, Leju - Neilininu sestru a Wyla - chlapce z jejich vesnic, jejichž vstupy jsou vloženy mezi tu hlavní dějovou linku. Přestože je to zajímavé, myslím, že to příběh spíše shazovalo. Celková ohranost se tu vyskytovala více než by bylo potřeba.
Hlavní hrdina - v našem případě hrdinka - musí najít určité předměty, které napomůžou k záchraně světa a poražení zla. Je to téma, které najdeme ve spoustě dnešních fantasy, ale můj názor na to je takový, že i mnohokrát řečené, lze popsat jinak a s novou sílou, grácií, nábojem... To se však Michaele nepovedlo.
Kniha tak může působit dětsky až nepřirozeně...
Ale abych neházela flintu do žita... Přes veškeré nedostatky a některé věci, které mě vytočily do ruda - použití výrazů sexy nebo zabouchl (myšleno zamiloval) -, se na knize najdou i dobré věci.
Někdy za polovinou se cosi změnilo a já zoufale chtěla vědět jak to skončí. Přála jsem si, aby se mi potvrdily mé domněnky a pocity, které jsem v průběhu čtení stihla načerpat a utřídit si v mozku. Chtěla jsem vědět jak to bude mezi Lejou a neodolatelným králem Edrianem (fandím jim!), jestli se v Sorganovi něco pohne a nechá Terien jít....a nakonec Arwin a Neilin....tam se mi to vyplnilo do puntíku. A nejsem zklamaná.
Když nad tím tak přemýšlím, zdá se mi, že se autorka v prvním díle více zaobírala milostným životem hrdinů a akci si nechala do dalších dílů. Té lásky tam na můj vkus bylo na fantasy přespříliš.
A k závěru? Obdivuji Míšu Burdovou v tom, že se jí knihy povedlo vydat, že má stále nápady v záloze a má velkou základnu fanoušků. Nikdo není dokonalý, a tak její knihu určitě neodsuzuji, ale má se stále co učit. Kniha je spíše pro mladší čtenáře, ale myslím, že pro srovnání s jinými díly a se styly ostatních autorů to stojí za zkoušku. Knize dávám tři body a budu doufat, že se to pro příští díly zvedne.
3/10
Žádné komentáře:
Okomentovat