pondělí 25. srpna 2014

Věž zkázy (Křišťály moci #3) od Michaely Burdové | Recenze










Než jsem se do této knihy pustila, měla jsem obavy. Styl psaní Michaely Burdové mi již od prvního dílu přišel zvláštní. Jednu chvíli máte pocit, že čtete pohádku pro děti, kde autorka používá slovní spojení a obraty, které by člověk nepoužil, ale následně vás kniha vtáhne svojí poutavostí a stane se fantasy příběhem, který vás nenechá klidnými. Je zde vidět, že je autorka stále mladá a hledá tu svoji formu psaní. 

V tomto díle se vracíme zpět k hlavní hrdince Neilin a jejímu doprovodu. Ocitáme se rovnou uprostřed akce. To se ovšem v polovině série dalo očekávat. Neilin již získala dva křišťály moci a nyní se musí vydat na nebezpečnou cestu pro ten třetí. Ten však stráží Pán ohně, kterého mohou zastihnout jen v centru zla. V Isgraelově věži - v Nardoxu. 

Neilin se naučila používat moc křišťálů a je tedy plnohodnotnou členkou výpravy, která se o sebe umí postarat. A nejen o sobe. Kolikrát svým přátelům zachránila krk, ani nepočítám. 

Neilin, Awrixel, R´tiles a Ellnesa pokračují tedy dál směrem k dalšímu Křišťálu. Neilinina sestra Leja se v minulém díle taky vydala na svou pouť a její nerozvážnost se jí vůbec nevyplatila. Svou svéhlavostí však nezpůsobí malér jen sobě, a když se na konec ocitá uvězněná v prasečím chlívku, řeknete si, že to jinak dopadnout nemohlo. Opravdu mě mrzí, že postava Neiliiny sestry je díl od dílu hloupější a zbytečnější.

 Nejspíš je to rodinná záležitost, protože ani v tomto díle Neilin nenabyla rozumu. Omlouvám se autorce, ale Neilin mi prostě příjde...absolutně nereálná. Kdyby taková osoba žila dnes, nevím, kam by se dostala. Na druhou stranu takový Awrixel...z něj se stal ten správný jsem zlý/v skrytu hodný hrdina. Oh, toho opravdu zbožnuju. Awrixela prostě musím vyzdvihnout. Jeho chování by se dalo přirovnat k Damonovi Salvatore. Och...

Pak je tu jedna věc kterou jsem za a) buď nepochopila, nebo za b) to autorka špatně udělala. Při prolínání čtyř pohledů -Neilin, Leja, Teriem, Wyll - se mi zdálo, že čas plyne různě. Zatímco naše skupina cestuje kolik dní, u Edriana se bojuje - podle mě - pouhou chvíli (myšleno třeba tři dny). Podobně u Terien... 

Kniha má oproti všemu velký děj a celý příběh se nám posunul o velký kus dál. Zjistíme mnoho nových informací a potvrdíme si naše stará podezření.

3/10

Žádné komentáře:

Okomentovat