pondělí 25. srpna 2014

Polibek pro Annu od Stephanie Perkins | Recenze


Stephanie Perkins se narodila v Jižní Karolíně, vyrostla v Arizoně, kde také studovala na univerzitě v San Francisku a Atlantě, a nyní se usadila v horách Severní Karolíny. S manželem žijí v téměř stoletém domě, kde má každý pokoj jinak vymalované stěny. V domově obklopeným vodopády a borůvkami jim dělá společnost kocour jménem Mr. Tumnus. S knihami pracuje odjakživa. 

Polibek pro Annu se může na první pohled zdát jako jeden z mnoha tuctových příběhů o lásce, kterými jsou v knihkupectví přeplněny police. Zdání ale může klamat. Ano - je to další dívčí román, ale přeci jen se hodně odlišuje od těch českých sto-stránkových naivních povídek. 

Příběh obyčejné sedmnáctileté dívky, která je nucena svým slávou nafouknutým tatínkem odletět tisíce kilometrů od domova, aby nastoupila na školu pro anglicky mluvící dětičky. V Americe nechala svojí nejlepší kamarádku, kluka, který se jí líbí, i všechno, co kdy znala. Jindy by byla z pobytu v Paříži nadšená, ale ne teď, když její papa nepomyslel na to, že neumí francouzsky ani ň a s těmi zbohatlíky si určitě neporozumí. To ví jistě. 

Anna popisuje příběh sedmnáctileté dívky, která se musí vypořádat se spoustou věcí, které se jí život rozhodl postavit do cesty. Je to příběh plný chyb a omylů, lásky a přátelství, ale i nerozhodnosti a boje. Pokud nemáte srdce z kamene, můžu odpřísáhnout, že se vás tento příběh dotkne a budete na něj myslet i několik dnů po dočtení. Výhodou je i to, že se jedná o samostatnou knihu, ve které se příběh uzavře a vy si budete zoufale přát, aby Stephanie napsala další knihu pouze o Anně a St. Clairovi. Co jsem se tak dočetla, zdá se, že náš ústřední pár se okrajově objeví i v její druhé knize Lola a kluk od vedle, která u nás vyjde v roce 2013. 

Co ale nečekala - a rozhodně nestála o další komplikace - začíná se sbližovat s jedním ze svých nových přátel. Étienne St. Clair je klukem, po kterém touží každá dívka ze školy a otočíte se po něm na ulici. Anna ho začíná mít ráda, ale je si vědoma jednoho nepodstatného - dobře, celkem důležitého - problému. St. Clair má přítelkyni. A příběh se komplikuje a pokazí se vše, co vám jen přijde na mysl. 

Anna je dospívající dívka, která řeší běžné problémy. Lásku školu rodinu. Její charakter je čtenáři tak otevřený, že se s ní každý ihned ztotožní a bude jí držet pěsti, aby vše dobře dopadlo. Stejně jako kdokoliv jiný se u ní objeví momenty, kdybyste ji nejraději profackovali. Ale každý chybuje, no ne? S přirozenějším dívčím charakterem jsem se v knize snad nesetkala. 

Klidnými vás kolikrát nenechá ani směr, kterým se příběh směřuje. Autorka si se čtenáři hraje a kolikrát tam plácne takovou věc, že se musíte nejprve oklepat, než budete pokračovat dál. 

Stephanie Perkins nikdo nemůže upřít její spisovatelský talent. Kniha vás vtáhne a styl, kterým je napsaná vás nutí číst větu za větou, aniž byste ji odložili. Jediný charakteru tu není plochý, každý má své klady a zápory, každý má svůj vlastní život nezávislý na hlavní hrdince, každý má svoje pocity a touhy. Překvapí vás tu kolikrát i ta nejméně podstatná postava, která se v knize mihne třeba jen dvakrát. 

Po přečtení chápu, proč je tato kniha oblíbená a čtená po celém světě. Má v sobě něco, co mladé čtenářky - omlouvám se chlapci - uchvátí. Budou rozjímat nad tím, jaké by to bylo na Annině místě a budou jen doufat, že i ony najdou svého Étienna.

10/10

Eldest (Odkaz dračích jezdců #2) od Christophera Paolini | Recenze


Jestli jste si mysleli, že si Paolini dá s akcí po těch pět seti stranách Eragona oddech, mýlili jste se. Od prvních stran se v knize něco děje a že toho není málo. Vardenové si uvědomují, že nyní mají šanci vyrazit proti Galbatorixovi a svrhnout jeho vládu. Po bitvě s urgali nastává čas na truchlení. Hned na začátku nás překvapí osudem dvou postav, které otřesou celým Farthen Dûrem. Eragon, nyní nazývaný Stínovrah, se ale nesmí nechat vyvést z míry ani v době smutku. Rozhodně o sobě totiž nemůže tvrdit, že by byl plnohodnotným Dračím jezdcem a ví, že musí pokračovat ve svém výcviku. Spulu s Aryou, Orikem a dalšími trpaslíky se tedy vydávají se Safirou do lesů Du Waldenvarden, kde se má setkat se svým novým mistrem. 

Eragon však při svém výcviku musí snášet dvě hluboké rány – jednu utržil v boji se stínem Durzou a druhou mu zasazuje krásná elfka Arya, která vytrvale odmítá jeho dvoření. 

Tentokrát se nám ovšem příběh otvírá i na druhé straně země. Po celou dobu knihy můžeme sledovat i Eragonova bratrance Rorana, který má hned na začátku co dočinění s proradnými a ra´zaky. Zdá se, že když se jim nepodařilo dostat Eragona, spokojí se prozatím alespoň s jeho nejbližším příbuzným. Celý Carvahall je tak zasažen nejednou ztrátou a musí se vypořádat s začínající bitvou. Vše vyústí ve výpravu s Roranem v čele ze po stopách ra´zaků, kteří si svým činem - a nemyslím jen napadení jeho domova - vysloužili jeho hlubokou nenávist. 

Vardenové se na příkaz svého vládce přesouvají do Surdy, kde hledají útočiště u zdejšího krále Orrina a pomalu rozmýšlejí, zda táhnout proti Galbatorixovi.

Jak se dalo u Paoliniho čekat celý příběh je napsán velice poutavě a děj vás jen tak nepustí. Čtení je příjemné, protože čtenář je obeznámen z minulého dílu se vším podstatným a zde se mu jen přidávají nové informace, které dějovou linku krásně vykreslují. Eragon byl úvod teprve tato kniha vám dá to, po čem touží většina fanoušků. Akce a zvraty. 

Eragon je sice onou hlavní postavou, ale v průběhu knihy se vám to ani nemusí zdát. Jen pozorujete jak trénuje a čekáte na nějakou scénu, kde se blýskne. Té se ovšem dočkáte, nebojte se. Roranova část příběhu mě bavila podstatně více a já se nemohla dočkat, až se objeví kapitoly popisující právě jeho část dobrodružství. 

Kniha mě určitě nezklamala a naopak jsem si ji užila jak nejvíce jsem mohla. Všem kdo si přečetli první díl a váhají nad pořízením dílu druhého, jen doporučuji!

8/10

Prokletí (Stefanovy deníky #3) od L. J. Smith | Recenze

Příběh Stefana Salvatore pokračuje třetí knihou na motivy L. J. Smith a televizního seriálu z dílny Julie Plec a Kevina Williamsona. Po té, co se Stefan přesvědčil, že se z jeho bratra stala stvůra, která mu před očima zabila jeho novou lásku, je odhodlaný přestat pít lidskou krev a žít mimo lidskou společnost, aby tak nezpůsobil víc škod, než je zapotřebí. 

Stefan se snaží uniknout minulosti, a tak se přesouvá do New York City, kde si zbudoval správné upíří doupě. V jeskyni. Přímo v centru Central Parku. Krmí se malých veverkách a holubech, které si odchytává v okolí. Ale přejít na vegetariánskou stravu není nic lehkého. Vše o co se snaží je proti jeho přirozenosti a nádoba někdy musí přetéct. 

Jednu noc Stefana zláká vůně lidské krve. Nalezne téměř mrtvou dívku a už se zdá, že neodolá a napije se. To by ale nebyl náš věčně zásadový Stefan, kdyby propadl už takhle brzy. V poslední chvíli změní své úmysly a dívku vyléčí pomocí své krve. Ta ze sebe stihne ještě vydat pár slov obsahující její adresu a Stefan se vydává na záchranou misi. Prvně chtěl nechat dívku položenou na rohožce před dveřmi domu a zmizet zpátky do temnoty, ale jeho plán nevyšel. Rodina dívky se ho tedy ujímá a Stefan u nich zůstává. Nikdo netuší, jaké zlo si pozvali do domu. Stefanovy je jejich společnost milá, ale ví, že pokud se příliš zabydlí, mohl by jim způsobit mnohé problémy. Stejné, které přinesla Katherine jemu a jeho rodině. 

Vše ale začne klesat k bodu mrazu, když se ve městě objeví i jeho zlý bratříček Damon, a Stefan zjišťuje, co má vlastně v plánu. A že to není nic hezkého. Damon se rozhodne využít Stefanova soucitu a porozumění a vydírá ho. A tak si užívá pocitu, že jeho malý bratříček skáče jak on píská. 

Představují se nám tu nové postavy, přichází ty staré a objevuje se i zmínka o jedné opravdu důležité. Převážně vidíme život New Yorské smetánky a hlavně život v opravdovém velkoměstě. Oproti Mystic Falls je to změna opravdu výrazná. Bavilo mne sledovat Damonovi ďábelské myšlenky a Stefanovu až dětskou naivitu, když si myslel, že vše bude dobré a Damon se lusknutím prstu změní na toho bratra, kterého znal v dětství. 

Tento - už třetí - díl jsem si chtěla přečíst dlouho, ale nikdy jsem se k tomu pořádně nedostala a řekla si, že je mnohem víc věcí ke čtení, co bych měla zrovna v danou chvíli číst. Na konec jsem si na ně tu chvilku přeci jen našla a přečetla. Jde o to samé jako v předchozích dílech, tak nesmíme být zklamaní: Souboj bratrů s naprosto odlišnými názory na upírský život. Ale karty se nám zamíchaly. Je to tu přesně naopak. Jak už jsem řekla, ze Stefana je ten hodný a z Damona zlý upír. 

Celková myšlenka knihy je dobrá, ale provedení pokulhává. Styl, kterým je ta teňoučká knížečka napsaná, by mnohé mohl odradit. Nestrhne vás to. Jen si řeknete, že byste měli dočíst tu knížku co máte zrovna rozečtenou, a tak se k ní teda vrátíte, ale nic světoborného. Kdyby se toho příběhu chopil někdo jiný, mohl by z něj vytřískat mnohem víc. Protože to jde! Je tam tolik myšlenek, které by se dali dále rozvíjet, že ani nevím kde začít.

4/10

Zápas o osud lidstva (Mayské proroctví #1) od Christy Raedeke | Recenze


Prokletí ohně od Martiny Wolfové | Recenze


Tato kniha se mi do hledáčku dostala již dávno díky Rodaw. Ovšem v té době jsem se vyhýbala knihám z pera českých autorů. Spousta recenzí mě však přesvědčila a já si jí tedy pořídila. Samotné setkání s velice milou autorkou mě jen utvrdilo v tom, že si knihu musím přečíst. A přiznávám - neprohloupila jsem.

Prokletí ohně je kniha, která zanechá velký dojem. Síla příběhu je znát hned po několika desítkách stran, kde se setkáváme s mladou ženou Corou, která byla brutálně zbita a znásilněna svým manželem. Násilí jí bylo denním chlebem už delší dobu, ale proti její vůli si ji vzal poprvé.

To je pro Coru poslední kapkou a odhodlá se utéct. Odjíždí za svým otcem - který jí dle mého názoru velkou oporou není - do malého městečka Helmsley . Bývalý domov jí poskytne alespoň dočasný pocit bezpečí, je to místo, kde se jí vybavují ty nejdávnější vzpomínky, místo, kde prožila všechno důležité, než se rozhodla odejít na univerzitu a provdat se za Stuarta, místo, kde byla sama sebou. Potkává zde jak starou přítelkyni, tak svého bývalého přítele Williama.

Co když ale ani doma nedostane nedostane zasloužený klid? Jako by toho nebylo málo, Cora má vidiny, které si nedokáže nijak vysvětlit. Skáče z bláta do louže a brzy se ukáže, že se stala součástí něčeho většího. Zdá se, že součástí jejího života je i něco takového jako kletba z minulosti...

Sama autorka řekla, že Prokletí ohně má dvě hlavní hrdinky. (Poznamenala, že můžeme uvažovat i o třetí, ale...o tom později.). První z nich je už výše zmíněná Cora, která nám povypráví většinu příběhu. Dále je tu Christabel, kterou sledujeme retrospektivou a jejímaž očima se nám děj otevírá zase více do hloubky a z jiného úhlu. Její role je v knize důležitá, i když se to tak zprvu nemusí zdát. A pak je tu ta třetí žena. O koho se jedná bych vám klidně říci mohla, ale když vás nechám trochu napnuté, nic se nestane. Z jejího pohledu je tu sice jen pár stran, ale i tak mi byla nesympatická. Proč? Sama nevím.

Knihu jsem na Goodreads označila za jednu z nejlepších knih léta 2012 a na tomto výroku si stále trvám. Kniha má od začátku reálný podklad, který se dotkne mnoha žen, ale i mužů. Domácí násilí je bohužel i dnes rozšířené a nikomu bych to nepřála. Dále je po celou domu zřejmé, že si autora nastudovala vše potřebné k napsání velice kvalitní knihy. Od krajiny a popisu budov, po historii a nadpřirozenou stránku věci.

Knihu jsem měla přečtenou za poměrně krátkou dobu a děj mě do sebe dokázal zcela vtáhnout. Vše hezky plynulo, nic nebylo uspěchané a jak se vše postupně vyjasňovalo, byla jsem víc a víc nadšená a zvědavá na konec. Samotné poslední stránky byly natolik nasáklé akcí a napětím, že nebylo možné knihu odložit a jít se třeba jen napít. Na to, že je to autorčina prvotina, je kniha opravdu povedená a jen těžko se mi hledá něco k vytknutí.

Na obálce na vás křičí nápis: "Česká Barbara Erskinová" vypráví svůj první příběh... Budu asi za nevzdělaného člověka, ale jméno výše zmiňované jsem slyšela poprvé až v souvislosti právě s Martinou Wolfovou. Někdo říká, že Martina používá stejné prvky, jiní je opravdu srovnávají. Podobné lákače na knížkách nemám ráda. Čtenáře můžou zmást nebo pobouřit. Proto všem radím, ať už autorku B.E. znáte či nikoliv, vyvarujte se byť i nepodmíněného porovnávání.

Opravdu bych měla vytknout alespoň něco. Nikdy si to neodpustím, ale tady nejspíš udělám výjimku. Nic mne nenapadá, opravdu! Pokud třeba váháte už jen proto, že se jedná o českou autorku, zapomeňte na to! Vrhněte se na knihu a budete překvapení, že je v tolika ohledech i lepší než knihy zahraničních autorů. Není to ovšem kniha, po které za nějakou dobu sáhnu znovu, nezůstane ve mně žádná myšlenka sepjatá s touto knihou. Proto odebírám jeden bod.


9/10
ě

Rudá jako rubín (Drahokamy #1) od Kerstin Gier | Recenze

Všemi vychvalovaná kniha z pera německé autorky Kerstin Gierové se dostala do rukou i mně. Nejprve jsem se plánovala knize vyhnout obloukem, ale jelikož jsem zatoužila po nějaké té romantice, sáhla jsem po ní. Budu upřímná a přiznám, že filmový trailer tomu taky hodně napomohl. 

Jak už jsem řekla, autorka je naše sousedka a obrovský obdiv si u mě získala tím, že se její knihy z němčiny přeložily i do anglického jazyka. A nejen to. Rubinrot se stalo světově oblíbenou knihou, a jak už jsem nakousla výše, na jaře 2013 se můžeme těšit i na filmové zpracování. 

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je Gwendolyn, která spolu se svojí šílenou a tajemnou rodinkou bydlí v Londýně. Doposud žila jako nezajímavý a hlavně nedůležitý člen rodiny. Vždy se všechno točilo kolem její sestřenky Charlotte, která byla tou hlavní. Tou, která nese gen.

Když se ale do minulosti propadne místo ní Gwendolyn, pořádně zhoustne atmosféra. Charlotte je naštvaná a odmítá se s kýmkoliv bavit, její matka se vzteká a křičí, Nick a Caroline jsou nadšení, že je to jejich sestra, kdo má gen, lady Arista to bere s klidem a Leslie se prokáže jako skvělý detektiv. Jen Gwendolyn se nikdo neptá jak se cítí a co chce. 

Uznávám, že cestování časem není nijak originálním tématem, ale to ještě nepoukazuje na kvalitu knihy. I když se na gramofonu pustí stará a ohraná deska, může znít krásně. Příběh byl jednoduchý i složitý zároveň. Po celou dobu čtení vám bude vrtat hlavou vše okolo Strážců. Nedá vám to a budete myslet jen na to kdo co skrývá, komu věřit a kdo doopravdy mluví pravdu . A ta jednoduchost? Za celou knihu se nestalo nic převratného.

Nemohu říct, že by v knize nebyla žádná akce, ale nevyskytl se zde ani jediný okamžik, kdy bych opravdu nevěděla co bude následovat a doufala ať se jen všechno vydaří. Nikde jsem nepocítila napětí a nervozitu, která doprovází čtení napínavých scén. A ukončení knihy je také zvláštní. Otočíte stránku s očekáváním, co bude následovat, a oči vám spočinou na nadpisu Epilog. Celé to působí, jakoby autorka ustřihla příběh v polovině. Nic se neudálo a celá kniha se jevila jako pouhý začátek. Nevím, jak a na čem je postavený druhý díl, ale myslím, že by se při sjednocení dvou knih do jedné, nic nestalo. 

Nemám ráda, když věci, které mají čtenáře zmást, jsou jasné okamžitě. Prolog by ještě nebyl zcela k zahození - na něj si nikdo při dočtení nevzpomene, ale po epilogu jsem jen kroutila hlavou. Buď to má být čtenářům - tak jako mně - jasné, s tím, že autorka všechno změní a mi budeme jen vyjeveně zírat, nebo nám to chtěla ukázat rovnou, a nebo není autorce jasné, co udělala. Já mám jednu konkrétní teorii, která může být klidně pravdivá, tak uvidíme.

Gwen je mladá a chytrá dívka, která si na nic nehraje, a i když nastane ne zrovna hezká situace, nepatří mezi ty hrdinky, o kterých čteme v jednom kuse. Nebojácné, silné a sebevědomé. Ale prosím - nemluvím o dívce s Belliným syndromem. Co byste v její situaci dělali vy? Já bych byla při sebemenším náznaku nebezpečí strachy bez sebe a utíkala, co by mi síly stačily. Tak jí nesmíme nic zazlívat. 

Naopak Gideon je podstatně tajemnější charakter.Vážně by mě zajímalo, co se zrovna jemu honilo po celou dobu hlavou. Chvíli si hrál na nevychovaného hulváta a během vteřiny se z něj stane naprosto jiný člověk. A přesto, že to byl hlavní mužský charakter, nebyl dotažený do konce. Stále tam jsou nejasné mezery, které bych chtěla zaplnit. Z Gideona, se toho dalo vytřískat mnohem víc. 

Když se za Gideonem a hrabětem zaklaply dveře, automaticky jsem udělala krok dozadu. Gwendolyn je šestnáct a půl, což se mi - dívce stejného věku - líbilo, a myslím, že kniha bude vyhovovat spíše čtenářům podobně starým. Kniha se mi totiž opravdu skvěle četla, ale nejsem si tak zcela jistá, zda-li by udělala takový dojem i na starší publikum. 

Celkové zasazení příběhu do minulosti bylo bezchybné - tedy alespoň z lajckého pohledu studentky gymnázia, která je s knihou spokojená. 

A ještě taková maličkost. Má nějaký vyšší smysl, který mi unikl, že jméno každé druhé postavy začíná na G? Bylo to hodně zvláštní a někdy mi chvíli trvalo, než jsem si ujasnila, kdo to vlastně přihopkal na scénu.

8/10

Vidím to, co vrah (Děsivé splynutí #1) od Jill Hathaway | Recenze

Vee se na první pohled může zdát jako obyčejná dívka, ale naneštěstí trpí narkolepsií, neboli spánkovou poruchou. Člověk, který touto nemocí trpí během dne upadá do spánku a nemůže to nijak potlačit. Jenže Vee k tomu dostala ještě takový malý bonus. Dokáže se právě v tomto stavu dostat do hlavy jiným lidem.

Děj začíná během jednoho školního dne, kdy se Vee omluví z hodiny a odchází na toaletu poté, co se jí neudělalo dobře a právě tam se setkává s jednou osobou, která bude pro příběh důležitá. Během prvních dvou kapitol jsme tak vtaženi do prostředí příběhu a seznámeni s hlavními aktéry.

Když bylo Vee jedenáct, zemřela jí matka, což pro ni není rána pouze ve smyslu ztráty rodiče. Sama totiž trpěla narkolepsií a při vzpomínce na některé chvíle, se Vee vybaví otázka: Dostávala se taky do mysli jiných lidí? S její ztrátou taky souvisí jeden fakt, který se mi na hrdince opravdu líbí. Její růžové vlasy. Obarvila si je, aby při každém pohledu do zrcadla neviděla maminku, které byla tolik podobná. Na začátku knížky se nám taky v retrospektivě ukáže, proč už se Vee nebaví se svými bývalými kamarádkami a proč se z ní stal vyvrhel společnosti.

Jakmile dojde k hlavní události příběhu sebe/vraždě Sophie. Děj se rozbíhá na plno a my jen toužíme vědět, co bude dál. Vee se sbližuje s novým klukem na škole, její nejlepší kamarád Rollins se začíná chovat zvláštně a Vee se rozhlíží kolem sebe a dumá nad tím, kdo je vrah, jehož očima viděla smrt sestřiny kamarádky.

Na této knize se mi líbila její strohost. Děj byl psán stručně a jasně, až jste se divili, jak vám kniha ubíhá před očima. Neříkám, že to je klad, to vůbec. Mám ráda, když se začtu do příběhu, jehož věty mne dokážou i zmást. Jen podotýkám, že k tomuto příběhu se jednoduchý styl hodí. Jelikož je kniha určena pro mladší čtenáře, jazyk jakým je psána je naprosto ideální.

Patřím do té hrstky čtenářů, kteří od knihy ze začátku nic neočekávali. Ano, těšila jsem se na ni, ale ne, že bych si od ní slibovala bušící srdce, koulející se slzy a nervový záchvat při jakémkoliv zvratu. Proto jsem byla po celou dobu čtení příjemně překvapená.

Dějová linka byla plynulá a v knize se nevyskytovala hluchá místa, kdybyste měli chuť ji odložit a vrátit se k ní po několika dnech. Nutilo vás to číst dál a dál, aby vám byly vyvráceny veškeré teorie, nebo naopak potvrzeny. Mě osobně bylo jasné, kdo by to s největší pravděpodobností mohl být, bylo jasné zhruba někde za polovinou, ale nic nebylo jisté a celou dobu mi autorka házela klacky pod nohy a já si před vyvrcholením nebyla jistá vůbec ničím. 

I postavy se vyvedly. Vee mi padla do oka hned na začátku. Něco na jejím charakteru mi přišlo strašně zajímavé. V některých věcech mi byla podobná (ne, opravdu ne v těch velkých věcech) a i to u mě udělá hodně, závisí-li na tom to, jestli si danou osobu oblíbím či nikoliv. Vždy měla ve všech vyhrocených situacích odpověď, která vše zase alespoň o pár stupňů zchladila a nenastal tak nikde žádný výbuch nebo rvačka. 

Její rodina je zvláštní, to nepopírám, ale Mattie mi přišla jako holka, které život staví jednu překážku za druhou. Nespolehlivé a špatné kamarádky, žádná rodičovská výchova a -co si budeme nalhávat- příbuzenský vztah s tou holkou na střední taky nic neulehčí. Opravdu bych nechtěla být v její kůži. 

Rollins - chápu, že se mu nelíbí jeho křestní jméno, ale tak si vymyslím nějakou přezdívku a nenechám si přeci říkat příjmením, no ne? Když to necháme být...ano, je to kamarád jak se patří, ale ty jeho změny nálad a mizení mě štvaly. Myslím, že ho autorka chtěla pojmout jako jednu z hlavních postav, ale na můj v kus tam toho o něm bylo málo a je tu ještě mnoho otázek, u kterých chci znát odpověď. 

Na konec jen pár poznámek k další mužské postavě - Zane. Je jasné, že to on by nám tu mohl zabrat místo onoho chlapce, kterému se otevře Veeino srdce hned, jakmile se objeví na scéně a řeknu jediné...hodně zajímavé. 

Jill Hathaway se snažila napsat zajímavou young adult detektivku s prvky nadpřirozena a já musím uznat že se jí to povedlo. Kniha má vše, aby mohla být do výše zmíněné kategorie zařazena. Má zajímavou hrdinku se zajímavými problémy, a když k tomu přičteme vraždu tvářící se jako sebevražda, nového sexy kluka, ne zrovna otcovského tátu, zhroucenou sestru a podezřelé kam se rozhlédnete, máte splněno.

6/10

Čarodějův synovec (Letopisy Narnie #1) od C. S. Lewise | Recenze

Kniha Čarodějův synovec je buď milým začátkem nebo příjemnou třešničkou na konec. O čem to mluvím? Tato kniha je součástí knižní série Letopisy Narnie, kterou autor napsal jako poslední, ale dějově je zasazena dlouhou dobu před díl první. V této knize zjistíme, jak překrásná země zvaná Narnie vznikla a co tomu předcházelo.

Nebyl by to C. S. Lewis, kdyby tu nebyly děti. Našimi hlavními hrdiny jsou Digory, Chlapec, který bydlí se svým strýcem a tetou, protože jeho nemocná maminka se u nich léčí, a Polly, která bydlí ve vedlejším domě a aby se nenudili, začali spolu podnikat různá dobrodružství. Při jedné ze svých her, kdy se rozhodnou prozkoumat chodbu, vedoucí pod střechami všech domů v ulici, se nedopatřením dostanou do pracovny Digoryho bláznivého strýčka Andrewa. 

Ten neváhal a rozhodl se použít děti k něčemu, na co si sám netroufl. Donutil Polly dotknout se krásného žlutého prstenu, který ležel na jeho stole a...Polly se vypařila. Její kamarád ji po hádce se strýcem co nejrychleji následoval. Děti se objevily na místě, které sloužilo, jako rozcestí do dalších světů a to by nebyla zvědavá dítka, kdyby se nerozhodla při té příležitosti navštívit i jiné světy.

Čarodějův synovec je první kniha, kterou jsem od tohoto autora měla tu čest číst a jsem ráda, že jsem začala právě jí. Příběh je svižný a nijak moc komplikovaný. Děti se zapletou s jednou zlo čarodějnicí, která je postranním zlem celého příběhu. Pouze doplňuje příběh, který začne až v dalších knihách. Vysvětlí se zde, jak moudrý lev Aslan vytvořil Narnii a Digory s Polly tomu mohli přihlížet. 

Styl psaní i vyprávění příběhu, mne utvrzuje v tom, že kniha je zaměřena na mladší čtenáře. No, v tuhle chvíli se začnete hlásit a pokřikovat, že v tom jsou i filozofické prvky, které děti nepochopí. Ano i to je pravda. Ale stále to zůstává pohádkou pro děti. 

Kniha se četla opravdu lehce a já ji měla přečtenou opravdu po krátké době. Příběh je milý a oslovil i mou šestnáctiletou mysl, která si přeje přečíst si pokračování. Jelikož je kniha tak útlá, nemám co víc bych k ní řekla. Snad jen to, že pokud máte rádi fantasy příběhy a dosud jste se s knihami C. S. Lewise nesetkali a konečně vám nevadí trochu toho dětského stylu, jděte do ní! 

7/10

Tajemství minulosti (Gjorkové #1) od Terezy Benešové | Recenze


Knihu od mladé a nadějné české spisovatelky Terezy Benešové jsem otevřela s příjemným očekáváním. Hned po krátkém úvodu, z kterého jsem nepochopila absolutně nic a byla zmatená, následovala první kapitolka, kde se na scéně objevuje naše hlavní hrdinka - mlaďoučká Nefas. Opravdu hodně mě zarazilo prostředí něčeho jako "upíří ústav", kde Nefas žije. Nějak jsem nevěděla, jestli to má nějaký vyšší úmysl, nebo ne, ale později jsem to přeci jen pustila z hlavy, protože o tohle po začátku ani tolik nešlo.

Přestože dívka žije na jednom místě se spoustou upírů, sama jím není. Když jí bylo osm let, zjistila že je Gjork. Jedna z bytostí žijících pod oceánem. Teď jí je dvanáct a vydává se vstříc svému osudu - pod hladinu. Uznávám, že mě zarazili v oceánu svítící jednorožci, ale řekla jsem si "Proč ne?". Já sama moře a vodu jako takovou miluji, tak mě to pohltilo hned na začátku. Sama bych si chtěla zkusit dýchat pod vodou a nechat se unášet vlnami....

První zkušenost s podmořským městem může připomínat Harryho Pottera v Příčné ulici - koupě hůlky, získání mazlíčka nebo želvy nosící poštu. Líbí se mi, že Nefas se už stihla dostat do problémů a opravdu mě to navnadilo na další čtení. Přese všechno nese kniha podobnost s výše jmenovanou ságou i dál.

Jelikož Gjorkové umí čarovat, musí Nefas nastoupit do školy, aby se naučila svou moc používat. A ano, hned ze začátku je ona na škole ta divná 'od upírů'. Jakmile se děj rozběhne, můžeme Nefas sledovat, jak se potýká se školou i spolužáky. Každému je ale jasné, že za některé věci si naše holčina může sama.

Záměrně se vyhýbá společnosti, a když už s ní někdo mluví, vůbec se nesnaží být milá. Chápu, že její uvítání neproběhlo zrovna podle dívčiných představ, ale proč žít v azylu? Zvlášť, když je kolem ní tolik zajímavých věcí a neskutečných možností? Už jen představa slizkého chaluhového lesa mne přiměla přemýšlet, co všechno by se v něm dalo najít a provést.

Ale Nefasina situace se přeci jen obrátí k lepšímu, když se na škole najdou dvě duše, které Nefas přijmou a spřátelí se s ní. Dívka tak má alespoň nějaké přátele, kteří přispějí k tomu, že si začíná pomalu zvykat na školní život pod hladinou oceánu...

Ihned na začátku vás upoutá autorčin styl psaní. Od první stránky vám musí být jasné, že autorka má opravdový talent. Ale ta věc, že je to až nadmíru podobné sáze o chlapci, který přežil, může spoustu z vás odlákat od čtení už po několika desítkách stránek. V dnešní době je hold těžké najít nějakou knihu, která by byla naprosto odlišná od těch dosud vydaných a i přesto, že v tomto případě je prostředí děje, podobné hodně, autorka dokázala vymyslet příběh, do kterého jste se začetli a už vám to ani nepřišlo.

Ale já bych knihu už dál s Harry Potterem nesrovnávala. Ta kniha je totiž skvělá sama o sobě. Zasazení do prostředí oceánského dna, kde žije komunita tvorů podobných lidem. Mě osobně zajímá všechno, co jen zdánlivě připomíná vodu a už jen ta myšlenka, že se procházíte vodou a všude kolem vás je tolik věcí, které člověk nikdy pořádně nespatří.

Tereza Benešová umí úžasně pracovat se slovy. V knize bylo použito spoustu slovních hříček a zajímavých spojení, které sice všichni znají, ale nejspíš by je v běžné mluvě nepoužili. To ale knize neublížilo, spíše naopak. Na jednu stranu je z knihy cítit ta pravá syrová čeština, ale na stranu druhou vás překvapí, že to napsala česká autorka, protože v České republice si stále čtenáři - bohužel - myslí, že to co napsal Čech, musí být automaticky špatné. Chyba!

Ještě než řeknu něco přímo o charakterech, poukážu na to, že i přes to, že se můžou děti zdát příliš vyspělé - a co vím, hodně na to recenzenti poukazují - není tomu tak. Mám zkušenosti, že i dvanáctileté děti jsou schopné opravdu velkých věcí... Postavy jako takové se mi líbily. Každá byla odlišná a nikdo nebyl tzv. prkno bez osobnosti. Jsou tu pořádní klaďasové, prudiči, ale i zákeřní zlouni. V této knize si každý přijde na své. Jsem ráda, že hlavní hrdinka mi nepřišla nijak nerozumná ani přechytračelá. Celou knihou nás doprovází -nejen- její vtipné prupovídky a výstižné odpovědi a kniha vám tak hned přijde veselejší.

Co mi na knize ale opravdu nesedělo, bylo grafické pojetí nedokončených vět. Jsem zvyklá na tři tečky (...) nebo pomlčku (-), ale použití otazníku (?) mi tam prostě nesedělo. Vždy jsem automaticky větu pojala jako otázku a zabralo mi pár chvil, než jsem mohla pokračovat dál s tím, že danou osobu něco v mluvení přerušilo.

Kniha se mi přese všechno opravdu líbila a její samotný závěr mě usvědčil, že opravdu potřebuji vědět, co bude dál!

Nenašla jsem na knize nic špatného a jen díky té drobnosti s originalitou jsem nucená strhnout 2 body.

8/10

Dokonalý pár (Dokonalý pár #1) od Ally Condie | Recenze

Dokonalý pár by se v množství dystopií, které se za poslední rok na pultech knihkupectví nakupily, i ztratil, ale ono tomu tak nebylo. Kniha na první pohled zaujme svojí krásnou obálkou, která je povedená i na dotek. Anotace slibuje spíše romantickou zápletku s milostným trojúhelníkem v hlavní roli, ale pokud máte chuť na nějakou tu dystopii s kapkou romantiky a rozhodování se mladé dívky, Dokonalý pár je kniha pro vás! 

Když jsem na Goodreads poprvé uviděla jakousi knihu s jejím anglickým názvem Matched, musela jsem ji rozkliknout. Už ani nevím co mě k tomu donutilo, ale kniha mě prostě a jednoduše zaujala a mockrát mě napadlo si ji nějak objednat z Anglie či podobného anglicky mluvícího státu. Ale přeci jen peněz není nikdy dost, a tak jsem to nechala být a v mém srdíčku plál malý plamínek naděje, že by se nějaké nakladatelství mohlo rozhodnout knihu vydat. A co se nestalo? Knižní klub nezklamal. 

Jak už jsem řekla - Dokonalý pár je dystopie. Lidé žijí spokojený život, bez problému, bez násilí a hádek. Mají své lásky, děti i práci. Jenže nic z toho nebyla jejich volba. Tuto dobu řídí Společnost, která zdejším obyvatelům do puntíku určí celý jejich život. Kdy se narodí, kdo bude jejich partner i kdy přesně zemřou. Lidé s tím jsou smíření, žijí tak po dlouhou dobu a nemají důvod zpochybňovat způsoby Společnosti. Pro ni je cílem jediné - Dokonalost. 

Ale všechno má svou cenu, a tak když si protřete oči a pohlédnete skrz opar dokonalosti, uvidíte, že lidé přišli kompletně o svoji svobodu. Počínaje příděly jídla, přesným určeným okamžikem smrti konče. 

Cassie je sedmnáct let a právě jí byl za partnera přidělen její nejlepší přítel Xander a je štěstím celá bez sebe. Opravdu jen málo komu se poštěstí být přiřazen k někomu ze svého města, natož pak ke svému kamarádovi. Když se však Cassie dostane do rukou mikrokarta, na které by se měla dozvědět všechny potřebné informace o Xanderovi, které už dávno ví, stane se něco, co by člověk od Společnosti nečekal. 

Chyba. Na kartě se mihne tvář jiného chlapce. Cassie v něm pozná Kye Markhama, chlapce ze sousedství a jednoho z jejích přátel. A přesto, že ví, že co řekne Společnost je svaté, začne se o Kye zajímat víc a víc. A jak už to tak bývá, city se mění a děj se víc a víc zamotává. 

Někdo knihu zbožňuje, jiné zklamala. Chápu proč tomu tak je. Mnohé odradil ten fakt, že se v knize nic moc nestalo. Šlo tu o to, jak si Cassie pomalu uvědomuje, že svět, který celý život považovala za dokonalý, je do morku kostí zkažený. Lidé od dystopie očekávají po přečtení HG spoustu bojů a vzpurného hrdinu, ale to tady nenajdete. Mě osobně se na knize líbilo právě to, že celý díl působil jako takový úvod do celé série. I závěr vypovídá o tom, že v dalším díle se nejspíš můžeme těšit na větší množství akce.

6/10

Minotaurus (Křišťály moci #4) od Michaely Burdové | Recenze


 

Věž zkázy (Křišťály moci #3) od Michaely Burdové | Recenze

Eragon (Odkaz dračích jezdců #1) od Christophera Paolini | Recenze


Než začneme samotnou recenzí, musím říct, že jsem se po dočtení knihy, chtěla poslat do kouta na hanbu. Proč? Protože se mi tento skvost dostal do rukou až teď, po tolika letech! Kniha naprosto předčila má očekávání a utvrdila mě v tom, že žánr fantasy je ukázkou umění. Díky, Chrisi, za tento příběh. 

Když poprvé knihu spatříte, potěžkáte si ji v rukou a pohladíte po hřbetě...už v tu chvíli si můžete uvědomit, že v držíte něco nevšedního, a dobrého, něco, co vás nadchne. 

Christopher Paolini smíchal talent, štěstí a dřinu a povedlo se mu vytvořit příběh plný magie a dobrodružství. Eragon je dílo, za které by se nemusel stydět ani starší autor, proto je obdivuhodné, že při prvním vydání, které vyšlo v rodiném nakladatelství roku 2002, mu bylo pouhých 19 let. 

Příběh se točí kolem mladého patnáctiletého chlapce Eragona, který žil vcelku poklidný život na farmě spolu se svým strýcem a bratrancem. Ale jen do chvíle, než na jedné ze svých poutí za úlovkem nalezne kámen - nádherně modrý, ale tak zvláštní, že ho není schopen ve vesnici prodat. 

Jak totiž později zjistí - kámen vůbec není kámen, ale dračí vejce.

Když se malá Safira vylíhne, Eragona to ani moc nevzruší... Ano, je nadšený, v myšlenkách se mu promítají všechny legendy o mocných Dračích jezdcích, které v Carvahallu vypráví starý Brom. Už se viděl jak pluje vzduchem a bojuje na hřbetu svého draka... Ale nenapadlo ho, že by mu jeho malá kamarádka mohla způsobit i nějaké ty potíže.

Z Eragona se rázem stává jedna z nejdůležitějších osob v celé zemi. Poté co je zničen jeho domov se vydává na cestu za ra´zaky, kteří jsou za to zodpovědní. Přidává se k němu i Brom, který rozhodně není jen nějakým vesnickým vypravěčem. Stařec Eragona zasvěcuje hlouběji do věcí Jezdců a jejich draků, učí ho používat kouzla i bojovat s mečem.

Celá kniha je ohromně propracovaná. Rozmanitost situací a míst kudy cestují je obrovská. Eragon za těch 500 stran procestuje veliké území a mohu jen říci, že mapa na začátku knihy je příjemná zvláště pro představu, jak to vlastně vypadalo a kudy jeli. Je tu i rozsáhlá škála vedlejších postav. Všechny jsou však skvěle vylíčené a nenarazíte tu na jediný charakter typu "rovné prkno" - nedokážete si představit vůbec nic. 

Když už jsme u charakterů - Eragon je typ hrdiny, kterého si zamilujete. Je jako magnet na potíže a v této knize všechno v podstatě přežil díky štěstí. Nehledejte u něj žádný pottersyndrom - "Všechno musím udělat jen a jen sám". Jeho spojení se Safirou je zajímavé sledovat, stejně Eragonův vývoj. Na začátku to byl farmářský kluk, na konci tu máme silného Dračího jezdce.

Dále tu máme moudrého Broma. Ano, takovéto charaktery mám ráda. Učitel, který je přísný a neústupný, ale v skrytu duše vás má rád. Bez Broma by nebyl Eragon tím, kým je. Brom mu dal něco, co mu už nikdo nevezme. Řekněme si to po pravdě - nebýt Broma, žádný Eragon by už nebyl.

Christopher není z těch autorů, které mají své postavy rádi tak moc, že přežijí všechny. Neříkám, že je to kruťas, co zabije hlavního hrdinu, ale co by to bylo za fantasy bez nějaké té smrti? 

Abych nezapomněla na naše milované záporáky. Eragon se bude muset postavit spoustě nepřátel. Ať už mluvíme o zrůdných urgalech nebo Stínu. Přesto je tu král Galbatorix, který je jak zkázou pro království, tak hrozbou pro Eragona. 

Jak už jsem řekla, kniha je plná informací, se kterými se dá v dalších dílech pracovat a tak můžeme jen hádat, co si pro nás Christopher vymyslí v knize Eldest. Tento díl mě naprosto očaroval a nemohu se dočkat, až se mi do rukou dostane jeho pokračování. Eragon je knihou, která se bude líbit malým i velkým. 

7/10

Hnev Pána ohně (Křišťály moci #2) od Michaely Burdové | Recenze

Druhý díl Křišťálů moci mě mile překvapil. Dnes 23letá Michaela Burdová se v této knize vyvarovala z větší části všeho, co mi na Zradě temného elfa tolik vadilo. 

Lidé, v čele s králem Edrianem započali krutou válku proti Temným, Neilin se konečně vrhá na pátrání po Křišťálech moci a pomalu se přestává chovat jako loutka bez mozku. 

Poté co se naši hrdinové vrhli z mostu do řeky, se na začátku knihy hned dozvíme, že jsou živí a zdraví. Co by si totiž svět počal bez Vyvolené, že? No a tak se tedy opět vydávají na cestu. Krátkou cestu, jelikož se ocitají u Bílých elfů. Ještě než se tam ale dostanou, je Neilin odhalena nečekaná pravda, že Arwin je vlastně Awrixel...kdo by to čekal? Syn elfa, kterého se Neilin snaží zničit? Wow! 

Ale abych přestala být zlá. Děj knihy je o mnoho lepší než u předešlého dílu. Konečně se tu objevila nějaká akce a zdá se, že knihy opravdu budou o tom, o čem být mají. Neilin se vydává na cestu po stopách prvního křišťálu. K ní se bez ptaní přidává Awrixel a dvě nové postavy: elfka Ellnesa a její strážce R´Tiles. Tyto postavy mne zaujaly okamžitě a bez váhání mohu říct, že jsou to postavy s největším charakterem. Awrixelova sestra Terien se s Roliandem vydává na pouť ke starobylým gryfům, aby získali jejich pomoc ve válce.

Jestli jste si v minulém díle oblíbili jednu ze zbylých dívek - Terien nebo Leju, budete zklamáni. Střídání pohledů se tu významně zmenšilo. Leju si užijete pouze na pár stránkách, na kterých se pro jistotu chová naprosto nerozumně. (Nějaká rodinná nemoc?) Terien se tu ukáže jen v pár scénách na začátku knihy a pak téměř ke konci na území gryfů.

Přestože se může zdát, že se mi kniha nelíbí, opak je pravdou. Sice kritizuji, ale spíše s lítostí než nevraživostí. Příběh si mě totiž získal, mám tu dokonce i své oblíbené postavy a části. Věřte nebo ne, tahle kniha se někomu může jevit jako naprostý brak, ale jestli máte v sobě někde hluboko, romanticky smýšlené dítě, budete si to užívat tak jako já. 

Bylo příjemné sledovat, jak děj plyne, jak se postavy a vztahy vyvíjejí, jak se vynořují nové informace - ať už mytologické nebo o rodinném neštěstí. Rozptýlení, které splnilo svůj účel. Odpočinula jsem si, naladila se na příjemnou strunu a četla. Četla jsem, kdy jsem je mohla, užívala jsem si to! Přála jsem si vědět jak to skončí a po dočtení poslední stránky jsem těžce litovala, že po ruce nemám třetí díl. 

A jako každá správná holka se musím vyjádřit k romantické části příběhu. Mezi Neilin a Awrixelem to začíná pořádně jiskřit. Během pár scén mi doslova běhal mráz po zádech jak jsem z toho byla nadšená. Ti dva jsou dokonalý pár! Stejně jako Leja a Edrian! Ou! Ten jejich jeden jediný moment nemoment mě rozsekal. Měla jsem chuť s něčím praštit ....A nakonec Terien a náš zloduch Sorgan. Ti tu vlastně vůbec nebyli...jaká to škoda!

4/10

Zrada temného elfa (Křišťály moci #1) od Michaely Burdové | Recenze

Michaela Burdová je mladá spisovatelka, která se na českém fantasy trhu již nějakou dobu pohybuje. Její první trilogie nesoucí název Poselství jednorožců spatřila světlo světa roku 2008. Po úspěchu této série odstartovala životy nových hrdinů, právě sérií Křišťály moci, kterou otevírá Zrada temného elfa.

Tato kniha je příběhem plným elfů, králů, magie, dobra, zla, a nadpřirozených bytostí. Zlý temný elf Isgraël zradil své bratry a pokusil se ukořistit Křišťály moci, které každý z Neposkvrněných vlastnil. Jenže nepočítal s tím, že křišťály chrání proroctví. Proroctví, jež určí toho, kdo je dokáže nalézt a použít proti Isgraëlovi.

A proto se znění tohoto proroctví Isgraël snaží dozvědět. Po nalezení posledního z bratrů se tak stane a elf ve své mysli uvidí tu, jež se mu může rovnat...

A tak se Neilin jednoho dne dostává do kolotoče událostí a je s ní zacházeno jako s drahým zbožím, které si mezi sebou přehazují Temní a Bílí elfové.

Děj se tedy točí okolo Neilin, ale není to pouze ona, z jejíž pohledu se na věc můžeme dívat. Máme tu Terien - dceru Isgraëla, Leju - Neilininu sestru a Wyla - chlapce z jejich vesnic, jejichž vstupy jsou vloženy mezi tu hlavní dějovou linku. Přestože je to zajímavé, myslím, že to příběh spíše shazovalo. Celková ohranost se tu vyskytovala více než by bylo potřeba.

Hlavní hrdina - v našem případě hrdinka - musí najít určité předměty, které napomůžou k záchraně světa a poražení zla. Je to téma, které najdeme ve spoustě dnešních fantasy, ale můj názor na to je takový, že i mnohokrát řečené, lze popsat jinak a s novou sílou, grácií, nábojem... To se však Michaele nepovedlo.

Kniha tak může působit dětsky až nepřirozeně...

Ale abych neházela flintu do žita... Přes veškeré nedostatky a některé věci, které mě vytočily do ruda - použití výrazů sexy nebo zabouchl (myšleno zamiloval) -, se na knize najdou i dobré věci.

Někdy za polovinou se cosi změnilo a já zoufale chtěla vědět jak to skončí. Přála jsem si, aby se mi potvrdily mé domněnky a pocity, které jsem v průběhu čtení stihla načerpat a utřídit si v mozku. Chtěla jsem vědět jak to bude mezi Lejou a neodolatelným králem Edrianem (fandím jim!), jestli se v Sorganovi něco pohne a nechá Terien jít....a nakonec Arwin a Neilin....tam se mi to vyplnilo do puntíku. A nejsem zklamaná.

Když nad tím tak přemýšlím, zdá se mi, že se autorka v prvním díle více zaobírala milostným životem hrdinů a akci si nechala do dalších dílů. Té lásky tam na můj vkus bylo na fantasy přespříliš.

A k závěru? Obdivuji Míšu Burdovou v tom, že se jí knihy povedlo vydat, že má stále nápady v záloze a má velkou základnu fanoušků. Nikdo není dokonalý, a tak její knihu určitě neodsuzuji, ale má se stále co učit. Kniha je spíše pro mladší čtenáře, ale myslím, že pro srovnání s jinými díly a se styly ostatních autorů to stojí za zkoušku. Knize dávám tři body a budu doufat, že se to pro příští díly zvedne.

3/10

Hvězdný prach od Neila Gaimana | Recenze

Neil Gaiman není ve světě fantasy a sci-fi knih žádný nováček. Píše již od roku 1988, kdy oživil komiksovou sérii Sandman. Roku 1991 následoval scénář k seriálu Nikdykde a spolupracoval například i s Terrym Pratchettem na vtipném fantasy příběhu Dobrá znamení. Napsal knihu Američtí bohové, na kterou volně navazovali Anansiho hoši a také pohádku/nepohádku Koralina. A konečně se dostáváme ke knize Hvězdný prach, která spatřila světlo světa roku 1998. 

Začátek příběhu se odehrává v Anglii 19. století v jedné malé vesnici nesoucí jméno Zeď. Ve Zdi žijí naprosto obyčejní lidé, ale za zdí, které ohraničuje jejích město, se ukrývají elfové, čarodějnice, ...... Jediná možná cesta za kamenitou zeď je hlídána dvacet čtyři hodin denně a nikdo nesmí projít. Jednou za devět let se průchod nechá volný a koná se trh, na kterém se setkávají lidé ze Zdi, ale i celého světa, s obyvateli říše za zdí. 

Ještě před tím, než se vrhneme do dobrodružství Tristrana Thorna, seznámíme se s jeho otcem Dunstanem, a tak je nám během první kapitoly představena vesnice, její obyvatelé a celkově se dozvíme jak to v této Anglii vlastně chodí. 

Mladý a zamilovaný. To způsobí, že se tento chlapec vydává vstříc nebezpečí do světa za zdí. Aby získal srdce jeho milované Viktorie, slíbil jí, že jí přinese spadlou hvězdu. Mladíkovi zaslepenému láskou se smůla lepí na paty, i když si to zřejmě neuvědomuje. Jeho příběh je plný zvratů a někdy nám vlastně ani nedojde, kdy se změnil hlavní tok příběhu. 

Hvězda Yvaine je typická ženská, která to nemá jednoduché (sakra to používám v každé recenzi, co to je za svět, že se všichni mají jak v pekle?). No holky, řekněte, které z vás by se líbilo spadnout z nebe a nechat se odvléct mladým nevyzrálým klukem, který z vás - i když nevědomky - chystá udělat šutr? Mě tedy ne! K tomu zlomená noha musí pekelně bolet... 

Autor tu postavy sice popsal jen povrchově, ale to k dokonalosti zcela stačí. Tristranova osobnost se v průběhu knihy změní - dospěje. Není to ten naivní mladík, ale muž, který si uvědomí co je důležité a co chce. Yvaine se taky myšlenkově posune, ale u ní to není tolik znát. 

Svět do kterého se Tristran dostane - Elfie - není sice v knize nijak výrazně popsán, ale myslím, že každý milovník fantasy nemá problém představit si jak taková krajina může vypadat. Naopak jména použil téměř vždy, i přesto, že hrdinové cestují a tak zůstávají na jednom místě pouze po krátkou dobu. 

Ano, tahle část mě velice zaskočila. Bylo to takové milé....Nekončilo to takovým tím velkým BOOMEM, kterého bývalo všude plno, ale příběh náznakem pokračuje. Opravdu se mi líbí, jak autor naznačil jak to celé pokračovalo a vlastně i dopadlo po mnoha letech.

 Gaiman je geniální spisovatel, od kterého jsem očekávala hodně a zcela naplnil má očekávání, jen díky nedostatku času jsem knihu byla nucena číst po kouskách, a tak jsem si zcela neužila tu správnou atmosféru při čtení. 

7/10

Malá ručka od Susan Hill | Recenze

Adam Snow má velice zajímavou práci. Na zažádání svých bohatých zákazníků shání staré knihy, které přežily staletí a nyní se s nimi zachází jako s poklady. Právě při cestě ke svému stálému zákazníkovi a známému se stane něco, co Adamovi změní život...vězte, nepřeháním. 

Po cestě zabloudí a ocitá se u starého, zchátralého bělostného domu se zpustlou a zarostlou zahradou. Právě v této zahradě, kde - jak se zdá - živá osoba nebyla měsíce, ba roky, mu do dlaně vklouzne Malá ručka, která se po čase ukáže jako mnohem větší problém, než je to, že se ho dotkl duch. 

Není schopen myslet na nic jiného. Snaží se dopátrat všemožné informace o historii sídla. S tím mu po malých částech pomáhá právě manželka onoho výše zmíněného zákazníka. Jenže se to nejeví jako jeho jediný problém. Začínají se u něho objevovat jisté "problémy s nebezpečím". Projevují se u něho stejné sebevražedné sklony jako dříve u jeho bratra... 

Než se pustíme do posouzení díla, poukážu na styl autorky. Susan Hill píše stylem vhodným na kratší knihy. Všechno rychle plynulo a zdálo se, že autorka má přesně rozmyslené a uspořádané. Děj nikde nestál a neobjevovaly se tam zbytečné "vycpávky". Podařilo se jí shrnout dlouhý časový rozsah do 115 (českých) stránek. Příběh vás vtáhne, a nepustí, dokud knihu na posezení nepřečtete. 

Kniha jako celek na mě zapůsobila příjemným dojmem, ale musím uznat, že jsem byla i zklamaná. Nechala jsem se zmanipulovat okolím a očekávala jsem strašidelnou historku, u které mi bude běhat mráz po zádech. Nestalo se. Kniha sice měla náznaky duchovna a tajemna, ale mě mnohem víc zajímalo, jestli získá Shakespearovo První fólio, než co je ta Ručka zač.... 

Překlad sice podle mého místy pokulhával, ale co se dá dělat, že?

5/10

Chuť krve (Stefanovy deníky #2) od L. J. Smith | Recenze

V druhém díle se vracíme opět do Mystic Falls, kde však pobudeme jen chvíli, a se Stefanem a Damonem se vaydáme do New Orleans. 

Poté, co se v minulém dílu bratři staly upíry a přišli o svoji lásku Katherine, mezi nimi vznikly neshody. Ze Stefana se stal krvežíznivou stvůrou, která nemá slitování s žádným lidským životem. Damon se odmítá krmit a po jedné krvavé vraždě se otáčí k bratrovi zády a utíká. 

Tenhle díl je něčím novým i pro zastánce seriálové podoby. Damon, kterého na začátku knihy sledujeme, není ten sarkastický, nemilosrdný, vše-je-mi-jedno upír. Tenhle Damon dělá všechno, aby ukončil svůj ubohý věčný život a tak se dostává do situace, ze kterého ho bude muset dostat jeho bratříček....Jenže Damon o pomoc nestojí. 

Jak už jsem řekla, setkáváme se tu opět s bratry Salvatory, ale najdeme tu i nové postavy. Jednou z nich je například Lexi. Lexi je stará upírka, která v New Orleans vede upíří družinu. Ta se stará o to, aby zůstaly ukrytí a nepřitahovali na sebe zbytečnou pozornost. Tahle dáma mi přišla jako takový prototyp Marry Poppins, která má na srdci jen to, aby se ze Stefana stal hodňoučký vegetariánský upír. 

Jenže Stefan si hodlá zahrát na "Velkého bráchu", jelikož zjistí, že je Damon držen v cirkuse, jako krvelačná stvůra pro pobavení. 

Tato kniha je pro - ano budu se opakovat - fanouška seriálu příjemným počtením na deštivá odpoledne, která nám odhalí něco málo ze zákulisí seriálu a minulosti bratrů "S". 

Pro "pouhého čtenáře" to však může být průměrná, místy až podprůměrná kniha, která v něm nezanechá žádnou větší odezvu. Jde tedy vidět, že tvůrci seriálu vzali to, co chtěli vidět diváci, a sepsali to...Olalá máme knihu. 

Nebudu nejspíš jediná, kdo má u této knihy problém s překladem. Přeci jen se pohybujeme v druhé polovině devatenáctého století a výrazy jako "Brácho" mi tu stále nesedí. A jedno zásadní - ROZRAZIL. Ano, jde poznat že Upíří deníky překládá jiná osoba než Stefanovy. Ať už si tuhle knihu přečte fanoušek knižní podoby či seriálu, udeří ho do očí že tu máme jakýsi rozrazil a ne náš starý známý sporýš. 

Kniha byla příjemná a čtivá, ale nebyl to žádný úžasný kousek, který si postavím do popředí mé knihovny. 

4/10

Síla vzdoru (Hunger Games #3) od Suzanne Collins | Recenze

Příběh navazuje tam, kde skončila Vražedná pomsta: Katniss, Hurikán a Finnick (ano a další) se dostávají do údajně zničeného Třináctého kraje, poté co byl Dvanáctý zničen a Čtvtohry sabotovány. Katniss se ještě ani pořádně nevzpamatovala a už je vtažena do čela revoluce. Je reprodrozdem. S hrůznými myšlenkami na to, co prezident Snow provádí uvězněnému Peetovi, strachem co bude s celým Panemem a vztekem na Kapitol se tak musí vypořádat s množstvím úkolů, které jí jsou přiděleny...

Aréna smrti bylo něco nového, něco úžasného, něco strhujícího. Vražedná pomsta nám dala vysvětlení, nové postavy a hlavně nastartování revoluce. Síla vzdoru otvírá dveře do světa úzkosti, zmatení a beznaděje. Ukazuje nám jak jsou lidé zlí, jak z války nevzejde nic dobrého, jak se dá manipulovat lidmi, že nikdo není nesmrtelný...

Kniha ve vás vyvolá emoce. Budete nadávat, budete naštvaní, budete zmatení, budete cítit bezmoc. Budete chtít zakroutit Snowovi krkem, budete chtít skočit kolem krku Peetovi či Hurikánovi. (Komu - to už nechám na vás) Nad každou osobou, která opustí svět živých, vám bude smutno, popřípadě si -jak tomu bylo v mém případě- pobrečíte. Tato kniha vás nenechá klidnými.

Síla vzdoru je úžasná kniha, kterou můžeme hrdě vystavit do popředí své knihovny. Každá strana je plná emocí a lidské mysli. Katniss musí zvládnout motivovat lidi, sjednotit je, být jejich symbolem svobody a hlavně přežít a ochránit své blízké. Stejně jako v předchozích dílech má svou vlastní hlavu a s pravidly si dělá starosti až v těch nejkrajnějších případech.

Hurikán je jí celou knihu na blízku, podporuje ji, stará se o ni, ale dokáže se s ní i pěkně pohádat. Já osobně mám radši Peetu a tak mě mrzelo, že polovinu knihy tam vůbec nebyl, a když se konečně objevil, nebylo to náš starý známý Peeta. Chudák to měl dost těžké, ale dokázal se s tím vyrovnat. I když si to sama neuvědomuje, čtenář vidí, ke kterému z našich dvou mužů jí to táhne blíž.

Naše Katniss toho už má dost za sebou, a tak se nikdo nemůže divit, že se to odrazilo na její psychice. No řekněte, kdo by v sedmnácti zvládl to, co Katniss? A tak jí prosím odpusťte její chvilkovou slabost. Je to sice silná hrdinka, ale je přeci jen člověk. Člověk, který se musí dívat jak umírají lidé, které znala a milovala, kteří ji pomáhali nebo ublížili, které neznala, ale viděla co se s nimi stalo...

Když to shrneme kolem a kolem, můj verdikt je jasný. Kniha je úžasná, plná napětí a síly. Nebudete se od ní chtít odtrhnout dokud ji nepřečtete. Zanechá ve vás spoustu myšlenek, které vás budou ještě dlouho doprovázet a budete nad touto knihou přemýšlet. Pokud jste nad sérií nebo jen nad tímto dílem pochybovali, nemáte proč. Jdete do toho, stojí to za to!!!

Vstříc temnotě (Lovkyně snů #2) od Lisy McMann | Recenze

Pokračování příběhu lovkyně snů Janie začíná pár týdnů po ukončení knihy první. Janie se stala součástí týmu kapitánky Komiské a hned jí byl přidělen úkol. Tým dostal typ, že některý z profesorů na Fieldridgeské střední je pedofyl a spí se svými studentkami. Janie musí zjistit kdo to je a udělat tak ze sebe volavku. To se ale nelíbí Cabelovi, a tak už na začátku můžeme tušit problémy v ráji.

Její schopnosti lovkyně snů jí poslední dobou přinášejí víc a víc potíží. Přestože se, za pomoci slečny Stubinové, kterou navštěvuje ve snech, učí pomalu ovládat průběh snů, odráží se to na jejím zdravotním stavu. Déle jí trvá než se vzpamatuje, vysiluje ji to víc a víc a doba nevrácení jejího zraku se prodlužuje...

Janie flirtuje se svým profesorem chemie Durbinem., škádlí profesora Wanga a vytahuje se a je drzá na tělocvikáře Cratera, a snaží se nedávat najevo, jak moc jí ubližuje, že se na veřejnosti nesmí hlásit ke Cabelovi, protože stále pracuje na drogovém případu.

Děj tohoto dílu se mi zamlouval snad více než díl první. Autorka ukázala, že má nápady v zásobě a Procitnutí byl pouze úvod.

Příběh hezky plynul a na rozdíl od předchozí knihy se pohybujeme v souvislé ose pěti měsíců. Postavy zde dostali větší prostor a i Janie se nám hezky otevřela. Konečně jsem chápala její pohnutky a pocity. Objevila jsem v ní nějaký charakter, který mi předtím chyběl. Cabel se ukázal jako úžasný přítel a podpora. Takového kluka by chtěla snad každá holka, která pátrá po láskyplném příteli a ne po drsném motorkáři. Stál při ní, miloval ji, byl její. Ale jak už jsem psala, nic není tak jednoduché.

Cabel je jen člověk, a když je něčeho moc, tak je toho příliš. Janie se ke konci chovala jako tuctová blbka. Chápu, že jí naštve, když s ní její přítel nemluví, ale aby si ve svém mozku vymýšlela spoustu nepodložených teorií.... Ne, děkuji.

Vztah Cabela a Janie je celkově zvláštní. Oba dva jsou z nefungujících rodin, mají své tajemství, každý má jinou povahu. Přesto se milují. Vložení informací o lovcích snů ze spisu slečny Stubinové bylo zajímavým zpestřením toho běžného života. Její zelený notes s nálepkou "číst na vlastní nebezpečí" mi nedal spát a musela jsem knihu prostě dočíst. To co jsem zjistila byl zároveň šok i potvrzení mých dosavadních úvah.


Rozuzlení děje bylo napínavé. Držela jsem pěsti a v okamžicích, kde to vypadalo špatně, jsem kolikrát nadávala. Nejen na stranu zla, ale i na Janie.

5/10

Procitnutí (Lovkyně snů #1) od Lisy McMann | Recenze

Janie Hannaganová má problém. Už od malička se propadá lidem, kteří spí v její blízkosti, do snů. Zdá se vám to jako zábava? Vůbec. Janie se v takové chvíli dostane do jakéhosi transu, ztratí zrak a je vtažena přímo do snu. Neovládá to. Nesnáší to. Nechce to. A když k tomu všemu žijete s matkou alkoholičkou, která vaši existenci naprosto nebere na vědomí, snažíte se projít střední školou, kde se musíte vypořádat s bohatou smetánkou a chcete se dostat na vysokou školu, není to zrovna nejsnazší.

Abych byla upřímná, autorčin styl psaní mi ze začátku knihy dělal problémy. Po pár stranách jsem si řekla, že to přeci mohu dočíst jindy. Téměř na každé stránce datum a čas - čas - datum - datum a čas.... Zvlášť mě mátlo přeskakování mezi různými časovými úseky na začátku knihy, podle kterých se nám má osvětlit Janienina minulost. Dostáváme se do části, kde je Janie sedmnáct let a v této době se odehrává náš příběh. Autorčin styl je osobitý. Píše krátké věty a někdy je vymění za krátký odstaveček: co řádek to věta. Ano než jsem si zvykla, chvíli to trvalo.

Pak mi to ale nedalo a já musela vědět co se tam stane a čím si tato kniha na GR vysloužila hodnocení 3.80. Připadalo mi, že takové krátké věty a úseky nemohou vytvořit dobrou knihu. Omyl. McMann pro nás nachystala zajímavý příběh s originálním námětem, který je sice jednoduší, ale zaujme. Příjemná oddechová kniha.

Na postavách, které autorka touto knihou přivedla k životu, se mi líbila jejich rozmanitost, ale - až na Janie - měli málo prostoru. Dokonce i Cabel, který tu má zastávat pozici toho "hot" protějšku, se tu podle mého vyskytoval jen malou část knihy. Janie mi bohužel přišla tak trochu plochá. Ne že by neměla charakter, ale přišla mi...ne vyloženě nudná, ale něco jí chybělo. Čtenář pochopí její pohnutky, i když se někdy chová - pro mě - nepochopitelně. Zvláště když se na scéně objeví Cabel. Cabel je typ milého a sladkého hrdiny. No řekněte, který z hrdinů v knihách brečí? Hodně mě zaujal a zvláště jeho chování vůči Janie.

Ještě poukážu na překlad. Líbil se mi. byl přesný, jednoduchý a dnešní. 
Kniha byla lehká, odpočinková, se zajímavým tématem, ale se slabším provedením. Není na ní nic výjimečného a tak přes všechny její klady, nemohu dát více než

4/10

The Body Finder (The Body Finder #1) od Kimberly Derting | Recenze

Touto knihou vstoupila do knižních vod Kimberly Derting. Kromě série The Body Finder má na svědomí i sérii Pledge.

The Body Finder si pro nás nachystal detektivní román s paranormálními prvky. Když byla Violet malá, cítila ozvěny mrtvých zvířat a nenabyla klidu, dokud nebyla řádně pohřbena za jejím domem. Tento "dar" nacházet mrtvé získala po své babičce. Když jí bylo osm, našla poprvé mrtvou dívku. Teď je jí šestnáct a řeší daleko jiné problémy. Po letních prázdninách si najednou uvědomí, že je zamilovaná do jejího nejlepšího přítele Jaye. Nehodlá však na jejich vztahu nic měnit ze strachu, že by mohla zničit vztah, který s Jayem má už od dětství.

To ale není to jediné co musí řešit. V okolí jejich města řádí sériový vrah, který si za své oběti vybírá mladé a bezbranné dívky. První z nich nachází sama Violet a právě ona je jediná, kdo může vraha najít. Díky jeho ozvěně.

Když se na to podíváme kolem a kolem, nenajdeme žádnou originální zápletku. Ve městě řádí zlo a pouze jedna osoba to může zastavit. I přes to, tu Kimberly dokázala vytvořit poutavý příběh, ve kterém najdeme jak lásku a romantické chvíle, tak děsivé okamžiky, při kterých se nám zrychlí tep.

Vztah, který má Jay s Vi byl naprostým opakem toho co dnes v knihách obvykle nacházíme. nehledejte tu typickou zamilovanost podle vzorce "on ->láska-> jeho nejlepší kamarádka ->láska-> sexy hot jinej kluk" Tady je to přesně naopak. Vi se náhle zamilovala do Jaye, který je její kamarád už od doby co se přistěhoval do města. Vi tak neví zda-li své city potlačit a užívat si Jayovi blízkosti jako kamaráda nebo ne a riskovat. Jay je ten, který ji vždycky pomůže, podpoří, případně nakopne do zadku, když se chystá udělat nějakou blbost.

Od začátku jsem netrpělivě čekala, až se ti dva dají dohromady. Jay byl takový sladký medvídek, který si mě naprosto získal. Zato Vi...ta je kapitola sama pro sebe. V ní jsem se našla. Obyčejná holka, která se nebojí udělat si ze sebe legraci, dokáže jít jako obyčejná holka s kamarádkami do obchoďáku a normálně se bavit. Od začátku mi byla víc než sympatická a její problém "mlčet, nebo něco podniknout a riskovat tak Jaye,..." se hezky prolínal s tou detektivní částí.

Jakmile Violet našla první oběť, pomyslela jsem si, že z ní autorka udělá jednu z těch silných hrdinek, s kterými to ani nehne. Spletla jsem se. Vi reagovala jako naprosto normální náctiletá dívka. Otřáslo jí to. Dost. A s každou další pohřešovanou i nalezenou dívkou to bylo horší.

Ale to by nebyla hrdinka, kdyby něco neudělala, že? Nesmíme zapomenout na její schopnost vycítit ozvěny. A s jejich pomocí se vydává hledat vraha. Až na chvilkovou neuváženost se chová celkem racionálně. I přes to se ale dostane do problémů...

Autorka píše jasně a poutavě - čte se to jedna báseň. Angličtina je poměrně jednoduchá a člověk se začte a nemůže se odtrhnout. U některých scén pouze sedíte, srdce vám tluče a vy doufáte, že nakonec vše skočí šťastně.


7/10


Luxus (Luxus #1) od Anny Godbersen | Recenze

Anna Godbersen nám v této knize představí život newyorské smetánky konce 19. století, a to, že být členem starých a vážených rodin, na které se obrací veškerá pozornost jak tisku, tak celého města nemusí být vždy výhrou. Autorce se podařilo vykreslit dobu a vdechnout život mnoha charakterům...

V této knize máme hned čtyři dívky, kolem kterých se příběh točí. Miláčka New Yorku - Elizabeth Hollandovou, energickou královnu večírků - Penelopu Hayesovou, nevyspělou a rozpustilou sestru Elizabeth - Dianu Hollandovou a utlačovanou služku - Linu Burdovou. Godbersenová nás nenechala pouze ve společnosti dívek, a tak nám ukázala chvilky z života mladého Henryho Schoonmakera, který je znán, jako milovník žen, večírků a alkoholu. Máme tu čtyři hlavní protagonistky. To dává zelenou více než jednomu zamotanému příběhu...

Elizabeth se vrací z Paříže, do které odcestovala po smrti jejího otce. Srdce ale zůstalo zde v Americe. Lizzie je zamilovaná do kočího Hollandových - Willa Kellera - a to není vůbec nic snadného. Tajné schůzky, tajné polibky, tajná láska. Naneštěstí je rodina Hollandových na mizině, a tak je Lizzie donucena vzít si bohatého Henryho z dobré rodiny. Její srdce jí káže, aby odjela s Willem na západ, ale mozek křičí "Zůstaň! Zachraň rodinu!". A čím víc se svatba blíží, tím je atmosféra v jejím okolí hustší.

Po té, co Elizabeth zmizela za Atlantikem, se stala hvězdou veškerých večírků a společnosti Penelope. Užívala si slávy na výsluní a pozornosti mladých mužů. Zvláště jednoho. Zamilovala se do Henryho, který jí svou pozorností lichotil. A nejen pozorností. Penelopa se raduje z toho, až poví Elizabeth, že ji Henry hodlá požádat o ruku. A tak si přivodí veřejnou potupu. Začne usilovat o rozdělení Elizabeth a Henryho a neustoupí za žádnou cenu. Tajemství a vydírání jí není cizí.

Diana, mladší sestra dokonalé a kultivované Elizabeth. Není divu, že si jí každý zapamatuje pro její volnost, energii a upřímnost. Diana je prostě svá a vedle sestry působí jako malý nevychovaný fracek. Přesto jak působí na lidi, to je inteligentní a milá mladá dívka, která vyhledává dobrodružství jak v knihách tak v reálném životě. Ani v těch nejdivočejších snech jí ale nenapadlo, že by se mohla zamilovat do snoubence své sestry.

Lina pracuje u Hollandových jako služebná. V dětství se hodně přátelila s Elizabeth i Willem, do kterého je, stejně jako její paní, zamilovaná. Lina má ale tu smůlu, že Willovo srdce zahořelo pro její paní. Jak stárly, dívky se odcizily a Lina nyní nemůže svou paní vystát. Je rozhodnutá získat peníze a žít si jako vysoce postavená mladá dáma. Cena za to je ale zrada své paní a opuštění sestry...

Hlavní muž této knihy je mladý Henry. Jeho otec ztrácí trpělivost s Henryho kousky a tak ho donutí zasnoubit se s Elizabeth. Henrymu se to vůbec nezamlouvá. Elizabeth je v jeho očích klidná, kultivovaná a hlavně nudná. Vše, co on není. Henry si raději dopřeje tu a tam nějaký románek s některou z dívek. Naposledy se tohoto úkolu zhostila Penelopa. O to větším překvapením pro něj je, když začíná mít zájem o Elizabethinu mladší sestru Dianu. Probouzí se v něm totiž neledajaký cit.

Miluji historii a zvláště pak osmnácté a devatenácté století. Miluji zamilované příběhy. Luxus? To je pro mě!!! Příběh krásně plyne a zjistíme v něm mnohé, i když je děj shrnut přibližně do jednoho měsíce. Každý si tu najde svého oblíbence, jelikož rozmanitými charaktery se to tu jen hemží. (Mě osobně k srdci nejvíce přirostla Diana).

Nedá se tu přesně určit kdo že je ten záporák. Každá postava dělá chyby a ať už provede cokoliv, měla k tomu velice dobrý důvod. No řekněte? Kdyby vám vaše "nejlepší přítelkyně" uloupila snoubence, nebyli byste naštvaní?

Knihu doporučuji všem, kdo mají rádi historii, kdo nepohrdne láskou a kdo hledá oddechovou knihu. Osobně se nemohu dočkat, až si přečtu další díl a zjistím co si pro nás autorka znovu nachystala.

7/10

Prokeltý maturiťák od Stephanie Meyer a spol. | Recenze

Po velkém úspěchu young adult literatury u nás se nakladatelsví Domino rozhodlo vydat sbírku povídek ze série Infernais - Prokletý maturiťák. Ke knize jsem se dostala přes druhý díl Kisses from Hell a spojení Meg Cabot spolu se Stephanie Meyer si získalo moji pozornost. Ostatní autorky pro mne byly neznámá voda. Přesto ale musím říct, že zrovna autorky, které jsem četla poprvé mě zaujaly nejvíce.

Nápad zasazení příběhu do prostředí maturitního plesu může být více než zajímavý. A každá autorka se s tím poprala po svém. Kdo říká, že tento důležitý večer je jen plný tance, hudby, pití, polibků a lásky? Pokud se totiž do cesty přimotají zlé síly, můžete si pekelný maturiťák prožít na vlastní kůži...

Meg Cabot - Likvidátorčina dcera
Tato povídka mi připadala, jako takové odlehčení stále obehrávaného tématu lovci vs. upíři. Mary je novou dívkou na škole a má své vlastní tajemství. Je totiž dcerou likvidátorky (lovkyně upírů, abyste rozuměli), která se proti své vůli stala nestvůrou, které sama ničila. Jak originální. Když Maryinu nejlepší kamarádku omámí jeden upír, je odhodlaná ho dostat už jen proto, čí je to syn.

Mary se v téhle povídce podle mého názoru moc nevykreslila, a tak nevím, co si o ní vlastně myslet. Působila dojmem středoškolačky se svými vlastními problémy, která chce prostě zapadnout. Zatímco Adam se i na těch pár stránkách hezky předvedl. Spisovatelka se v této povídce nezvládla poprat s jistou věcí. S rozsahem. Meg to měla určitě skvěle promyšlené, ale to se tentokrát nevyplatilo.

Povídka na mě působí uspěchaným a stručným dojmem. Dávám tedy 4/10

Lauren Myracle - Kytička na ruku
Setkáváme se tu se situací "chtěla to tak moc, až za to někdo zaplatil." Běhal mi z toho mráz po zádech. V tomto příběhu nenajdete žádné upíry a vlkodlaky. Čekejte tu jen a pouze kouzla. Za to dávám obrovské plus. Nápad s přáním, vědmou a kytičkou se mi opravdu líbil. Do Frankie jsem se dokázala na ten kratičký okamžik, který jsem s ní strávila vcítit. No řekněte, záleželo by vám na něčem víc než na lásce a skvěle prožitém maturitním plese?

Autorčin styl psaní se mi líbil. Postavy mi tu nepřišly tak ploché jako u Meg a za to jsem ráda. Stejně tak se lépe vypořádala s malým rozsahem a nepůsobilo to uspěchaně. Prostě milá povídka vhodná do sbírky pro dospívající.

Dávam 5/10

Kim Harrison - Madison Averyová a Smrťák
Harrison nás touto povídkou chtěla nejspíše nalákat na její sérii o Madison Averyové. Příběh začíná nenuceně na maturitním plese, kde si Madison snaží normálně užívat. Její doprovod je však velkým zklamáním. A když se před ní objeví milý, krásný a neskutečný kluk, neváhá ani sekundu. Do doby než se "to" stane, si jen můžete lámat hlavu nad tím, o co tu vlastně jde. Celkový nápad a náznak, o co že to vlastně půjde v celé sérii se mi líbí. Madison je mi jako hlavní hrdinka sice sympatická, ale vadí mi, že téměř nereagovala na danou situaci. Kdyby se to stalo mě, ječím, šílím a nenechám se zklidnit. Přesto mi povídka přišla jaksi plochá. 4/10

Michelle Jaffe - Přísně tajné
Tenhle příběh se mi po dílku Lauren Myracle líbil asi nejvíce. Dívka se zvláštními schopnostmi, nadpřirozenou silou a tajemnou minulostí jménem Miranda žije na internátní škole, a když se zrovna neučí, nebo si nepřivydělává v práci jako řidička, krátí si dlouhé chvíle chytáním zločinců. Jednou se ale zaplete do pořádného maléru...a o tom je tato povídka.

Autorce se povedlo napsat povídku ve třetí osobě, díky které mi umožnila poznat hlavní hrdinku víc, než některá díla psaná "ich-formou". Nechybělo tu napětí, láska, ani přátelství. Zde je maturitní ples zvolen jako místo vyvrcholení a autorka se s tím poprala víc než dobře. Příběh zůstal neuzavřen, s náznakem možného pokračování. Mně osobně by se hodně líbilo přečíst si o Mirandě víc. Příjemná oddechovka na 6/10

Staphanie Meyer - Peklo na zemi
Přichází zklamání dne. Od autorky "těch světélkujících upírů, kteří nastartovali YA literaturu" jsem opravdu čekala něco víc. Démonka, která se snaží zničit maturitní ples...zajímavé téma, ale Meyerová ho zabila. Sheba mi přijde jako hloupá třináctiletá holka, kterou baví štvát ostatní a je nesmírně naivní. Gabe byl na můj vkus až moc...nudný. Autorka možná měla v úmyslu napsat tajemnou povídku s démonkou v hlavní roli, ale to by nám nesměla dopředu vyzradit, jak to skončí, že? Na můj vkus to bylo až příliš jasné a celé překombinovaně přehnané.
2/10


Povídky mám ráda. Jsou dobré na odpočinek a klid. Když to shrnu, kniha se četla velice dobře a rychle, i když v ní nemůžeme hledat nějaké vyšší poselství, ani žádné filozofické myšlenky. 

4,2/10