úterý 30. prosince 2014

Wreck this journal | Destrukční deník #1


Tak a je to tu. Popustila jsem uzdu svojí fantazii a mám hotové první dvě dvojstránky!
První jsem udělala ještě ten den, co jsem si deník přinesla. Vybrala jsem si spojování koleček. Přišlo mi to na začátek poměrně snadné. Spojila jsem je voskovkou, nebo vlastně hned několika různými. No a pak jsem z koleček udělala planety a pozadí vybarvila vodovkama. Mělo by to být něco jako vesmír.... No dejme tomu. Já jsem spokojená

pondělí 29. prosince 2014

Young Adult román z pera britské YouTube senzace | Girl Online

Přestože toho bylo spoustu napsáno o tom, kdo knihu vlastně napsal, o samotné knize se na internetu dočtete velmi málo. A to je velká škoda.

čtvrtek 25. prosince 2014

Upířina v grafické podobě? | Vampýrská Akademie

Jsem velký fanda Vampýrské Akademie. Nebo jsem jím alespoň byla. Tak před třemi lety... I dnes ale ráda listuji grafickým zpracováním této upířiny, které jsem si v roce 2011 přivezla z Berlína. 
Ale je tato knížečka určená jen opravdovým fandům? Nebo zaujme i někoho, kdo o této sérii nikdy neslyšel?


Grafický román vyšel v USA v roce 2011 a následoval tak řadu úspěšných románů z pera Richelle Mead. Za kresbou stojí Emma Vieceli, která má na svém kontě i například  manga zpracování Shakespearova Hamleta.

Přestože má tento komix základ v poměrně silném románu, sám o sobě nezvládne čtenáři předat veškeré myšlenky, které nám autorka chtěla sdělit. Ano, základní kostra zde sice zůstala zachována, ale pro čtenáře knižní série, jimž je komix určen především, to není dostačující. 

Knížka v podstatě nikoho neurazí, ale asi ani nenadchne. Nelituji, že jsem si ji tenkrát koupila, ale je to pro mě čistě srdeční záležitost.

Co se týče grafiky, spokojená tedy rozhodně nejsem. Divné proporce, téměř neviditelné oči, postavy mají jiné barvy vlasů a napočítala bych toho spoustu. Ale od kdy je Natalie brejloun?





Asi vám ke komixu už více neřeknu. Máte zde ukázku kresby a každý si asi udělá názor sám, zda-li mu za to knížečka stojí.



A co vy? Pořídili byste si ji?

Veryuu xx

Destrukce jako součást života

Minulý týden, když jsem si šla na magistrát pro řidičák, jsem se rozhodla, že si - když už jsou ty Vánoce - udělám taky radost. zamířila jsem do Dobrovského a cíleně došla k Destrukčnímu deníku. Upřímně, nejsem zrovna výtvarně nadaný člověk, ale o tomhle to přeci není že? Proč to tedy nezkusit?


Už jsem se i o něco pokusila a výsledek vám ukážu v některém z následujících článků. Rozhodla jsem se jednou za čas shrnout, jak jsem na tom. 



A co vy? už jste si Destrukční deník pořídili? Líbí se vám? Jak vám to vyplňování zatím jde?

Hezké Vánoce,
Veryuu 

sobota 8. listopadu 2014

Multimediální den na FSS

Existují dva typy studentů. Ti první už v prváku vědí, čím chtějí být, na kterou vysokou školu směřují a tak na svém snu dřou a jednoho dne se jim toto úsilí pravděpodobně vyplatí. No a pak je tu ta druhá část. Maturanti, kteří si ještě v listopadu nejsou jistí, co že to budou za rok vlastně dělat. Kéž bych mohla říct, že jsem jedna z dříve jmenovaných, ale bohužel to tak není. Naštěstí nejsem ale úplně ztracený případ a už nějakou dobu si pohrávám s myšlenkou podat si přihlášku a s dávkou štěstí se tak i dostat na obor „Mediální studia a žurnalistika“ na brněnské Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Den otevřených dveří je ale za dlouho a první kolo Národních srovnávacích zkoušek je už v prosinci. Fakulta sociálních studií však pořádala v pátek 7. listopadu Multimediální den, věnovaný, jak už lze odhadnout z názvu, právě oboru, kterému se chci věnovat. Nejenže je to příležitost, jak si studenti mohou ověřit, jak to na škole funguje přímo u studentů, ale pokud by někdo stále nevěděl, kam si podat přihlášku, získá tu spoustu informací i o jiných oborech této, popřípadě i ostatních fakult.

A naše škola nám poskytla možnost, se tam jít v rámci vyučování podívat. Po vstupu do budovy jsme se zaregistrovali a vyšli do třetího patra, kde jsme se usadili v aule a čekali na zahájení programu. Nejprve byly předány ceny za tři nejlepší tvůrčí bakalářské práce a poté následovala beseda: „Zachrání nové projekty žurnalistiku?“. Své nám k tomu řekli Robert Čásenský, šéfredaktor magazínu Reportér, Miloš Čermák, šéfredaktor iHNed.cz, Michal Klíma, zakladatel Tablet Media, a Dany Stejskal, šéf OPIO.cz, který mezi zbylými pány působil ve svém tričku a džínách až moc free. Diskuze byla zajímavá, ale bavili se převážně o věcech spojených s vydáváním, zpoplatněním webových novin, výdaji a příjmy. Nejsem si jistá, zda-li to bylo k něčemu zúčastněným středoškolákům, ale pro studenty bakalářského či magisterského studia to mohlo být užitečné.

Další program se nám zamlouval už o dost více. Sešli jsme do atria FSS, kde se konal Mediální jarmark souběžně s besedou: „Život moderátorů“. Hned u vchodu jsme se zastavili u stolečku s nápisem „Informace o studiu“. Přesně to jsme potřebovali, jelikož nám o tři dny dříve na Gaudeámu nikdo nic pořádně nevysvětlil a v posledních dnech nastaly jisté změny v přijímacích zkouškách, o kterých nebylo k nalezení ani nic na internetu. Slečna byla velice komunikativní a věděla vše o FSS a FF na Masarykově univerzitě a velmi diskrétně nás provedla i svými zkušenostmi ze semestru na olomoucké univerzitě.


Plni informací jsme se přesunuli ke stánku Mladé front dnes, kde nás páni vyfotili profesionálním fotoaparátem, výslednou fotografii poslali do Prahy, kde to přes někoho, kdo to odsouhlasil, přišlo do vedlejšího počítače, kde jsme se objevily na titulní straně novin a mohly si s kamarádkami vytvořit i název článku. Každá jsme si domů odnesli kopii této strany velikosti A3 a můžeme tak balamutit vnoučata, že jsme byli v novinách.

Po sladkém pohoštění jsme vyjeli výtahem do studia univerzitního rádia „Radio R“. Slečny nám vysvětlili, co rádio vysílá, kdo se může stát on-air a off-air týmu (mají tam spoustu členů i z VUT nebo z JAMU) a nakonec nás po trojicích nechaly vstoupit do vysílací místnosti. Čekali jsme, že se jen podíváme, jak kluci vysílají, a budeme potichu stát v koutku, ale jaké to pro nás bylo překvapení, když jsme byly s holkami vyzvány, abychom promluvily do éteru. No, stalo se a jako zkušenost se to počítá. Později ten den jsme si to poslechli na internetu a zasmáli se.

Bylo skvělé vidět jak prostory této fakulty, tak novinové a televizní redakce, které tam byli a ukazovali, jak se co dělá.


Hobit od J. R. R. Tolkiena | Recenze



Hned ze začátku musím říct, že jsem tuto knihu v žádném případě neměla v plánu recenzovat. Proč? Přišlo mi prostě nesmyslné, recenzovat dílo, které svým způsobem může za vznik novodobé fantasy literatury a jejíž autor zvládl vymyslet něco takového, jako je Středozemě. Tohle totiž není jenom kniha, ale něco mnohem víc. A i když jste ji třeba nečetli, jistou představu o ní máte.

John Ronald Reuel Tolkien se narodil koncem 19. století a za svého života zažil obě světové války. Tento anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor je nejvíce známý právě jako autor Hobita a trilogie Pána prstenů. Kromě toho ale napsal další množství děl o Středozemi, jako je například Silmarillion. Oprávněně je označován za jednoho z otců moderní hrdinské fantasy.

V České republice byla kniha Hobit vydána již několikrát a pokaždé jí byla dopřána propracovaná a vždy něčím zajímavá obálka. Vydání, které se do rukou dostalo mně, je z roku 2005, kdy jej vydalo nakladatelství Argo. Právě černá obálka pokryta lesklými runami a zeleným štítkem s názvem knihy a jménem autora byla ta, kterou jsem chtěla mít doma. A pokud člověk sundá přebal, naskytne se mu pohled na krásnou zelenou knihu s typickým znakem, který zachycuje Tolkienovi iniciály.

Jak už bylo zmíněno – Hobit je čistokrevné fantasy. O žádném vybočení ze žánru ani nemůže být řeč. Někdo by snad mohl říci, že se jedná spíše o pohádku. Proti tomu nemůžu nic namítnout, protože v knize najdeme spoustu prvků, které poukazují na dětské příběhy.

Bilbo Pytlík je hobit, který je nejvíce spokojený když má dostatek jídla, teplo domova a kdykoliv se může uchýlit do vyhřáté postele. Nikdy ho nenapadlo, že by mohl žít i jinak. Což se ovšem stalo. Když čaroděj Gandalf vyryje značku do Bilbových vstupních dveří, přiláká to třináct hladových a čilých trpaslíků, kteří mu v noře udělají takový chaos, že se Bilbo nestačí divit.

Bilbo vyrazí spolu s trpaslíky a Gandalfem na cestu, jíž má být důležitou součástí. Nezamlouvá se mu to zdaleka tak moc, jak by mělo, ale přesto jde dál a neotáčí se zpět. Cesta k Osamělé hoře, kde drak Šmak hlídá trpasličí poklad, je dlouhá a plná nesnází, bojů a potíží.

Na našem hlavním hrdinovi si můžeme krásně popsat typické rysy hobití povahy. Jak bylo zmíněno výše, má zálibu v dobrém jídle, pití a kouření dýmky. Má rád své pohodlí, nerad opouštěl svoji noru a mnohokrát za celou knihu si po ní posteskne. Bilbo je ale trochu jiný hobit. Do dobrodružství se spolu s trpaslíky vydal a ti by bez něj byli kolikrát bezradní. Chová se přirozeně. Víceméně. Žádné přehnané hrdinství, které nemá přirozené opodstatnění. U Bilba vidíme, že dělá to, na co si troufá a ví, že by mohlo dopadnout dobře. V žádném případě zbytečně neriskuje a nedělá hlouposti.

Pokud jde o prostředí, do kterého je příběh zasazen, nemůžu být nespokojená. Středozemě je místo, které vymyslel a do posledního detailu promyslel člověk, který – přiznejme si to – musel být trochu bláznivý. Geniální. Ale takovým způsobem, že žil ve vlastním světe. Takhle to vidím já dnes, protože si jinak nedokážu vysvětlit tu spoustu detailů a množství informací, které Tolkien o Středozemi ví a zná. Místo tak úžasné a kouzelné, že každý čtenář někdy pocítil touhu po tom se tam podívat.

Knihu jsem četla dlouho. Trvalo mi, než jsem se dostala do nálady, kdy jsem se mohla do Hobita začíst a naplno si ho vychutnat. Jakmile se mi to povedlo, četl se mi jedna báseň. Bez přerušování, otáčela jsem stránku za stránkou a chtěla vědět, kam se trpaslíci spolu s naším Bilbem dostanou. Přestože některé pasáže a popisy byly trochu zdlouhavější, čtení jsem si užila a i tyhle části měla rychle za sebou.

Knihu tedy doporučuji všem fanouškům fantasy literatury, milovníkům filmů – ať už trilogie Pána prstenů nebo prvního filmového Hobita -, ale také všem, kteří mají rádi opravdovou kvalitní a světovou literaturu, protože Tolkien do ní určitě patří.

Skrytá (Avena #1) od Marianne Curley | Recenze

Marianne Curleyová není pro českého čtenářce žádným novým jménem. V České republice už od ní vyšly čtyři knihy a 'Avena: Skrytá' je tak pátou, která se dočkala svého překladu. Trilogie 'Strážci času' i samostatná kniha 'Dávná kletba' jsou fantasy romány zaměřené spíše na mladší část dospívající populace a u 'Skryté' tomu není jinak.

Čím kniha zaujme okamžitě, je její obálka, která je opravdu zajímavá a nejeden návštěvník knihkupectví se za ní otočí. Nakladatelství Jota se rozhodlo ponechat její původní verzi, za což můžeme být jedině rádi. Kombinace černé, stříbrné a modré je jednoduše úžasná!

Autorka tentokrát nevsadila na čaroděje, ale zabrousila k nadpřirozeným postavám, které si poslední dobou získávají více a více fanoušků. Řeč je o andělech. Někdo by mohl říci, že se s příběhy o těchto nebeských stvořeních roztrhl pytel, ale pro mne to byla teprve druhá kniha - respektive série - s touto tématikou. Autorka si opravdu pohrála se systémem jejich života a já s nestačila divit, jak takoví andělé mají stanovená pravidla a předem určené jisté záležitosti.

Ebony žije se svými rodiči a spoustou koní. Ebony miluje možnost vyjít ráno z domu a cvalem se vydat na hřbetě svého koně do lesů, přesto ale poslední dobou cítí, že je něco špatně a je to silnější než kdy jindy. Necítí se ve své kůži a stále se jí něco nezdá. Její matka je rozhodnutá s ní nemluvit o zásadních věcech a táta jen následuje jejího příkladu. Cítí, že se mění, a ví, že tentokrát tomu neunikne. Její fialové oči byly pouhou předzvěstí toho, co se děje teď. Už jen to, že je silnější než kluci jejího věku a na zádech se jí objevují malé výrůstky, ji děsí a ničemu nerozumí.

Jordan je kluk, kterého doprovází jen a pouze smůla. O nějakých rodičích nemůže být řeč a pěstounská péče taky není věc, s kterou by se člověk rád chlubil světu. Kluk, který si v osmi letech nechal vytetovat anděla? Jordan splňuje všechno, co má mít pořádný školní pózer. Za svůj krátký život toho už dost prožil a nebyly to zrovna hezké věci.

První setkání Ebony a Jordana způsobí víc, než jen Jordanovo pomatení zamilovanými myšlenkami. Stačil jeden dotek, který způsobí záři, díky které všechny dimenze okamžitě zbystří a hodlají poslat své bojovníky na Zemi. Musí najít to, co jim bylo odcizeno. A nemají na to moc času.

Stejně jako ostatní autorčiny knihy, je i 'Skrytá' psaná ich-formou ze dvou různých pohledů. Pravidelně se nám tu střídá Ebony a Jordan. Ráda bych řekla, že Ebonyiny části se mi četli skvěle a nemusela jsem nad ničím kroutit hlavou, ale to bych lhala. Většina jejích myšlenek a úvah byla nepřirozená, nahraná, umělá. Autorka měla skvělé myšlenky, ale ve finální podobě to vypadá, jako by se snažila vytvořit perfektní postavu, jejíž realizace se nepovedla.

Na druhou stranu jsem se vždycky ráda vrátila k Jordanovi, který uvažoval alespoň trochu uvěřitelně. Skvěle se četly všechny jeho pasáže a nejvíc mě bavily scény, kdy byl spolu s Nathanaelem. Tenhle anděl mě na celé knize bavil nejvíc a - co si budeme namlouvat - byl prostě božský!

Bylo těžké prokousat se začátkem knihy, jelikož se v ní prakticky nic nestalo a stále se omílalo dokola to stejné. Kolem poloviny nastal nějaký zlom a já zoufale chtěla vědět jak kniha dopadne. Fandila jsem dobrákům a dumala nad temnou stranou, nadávala Ebony a postrkovala Jordana. Kniha zapadá mezi spoustu young adult knih a bohužel to nebude příběh, který ji vynese nad průměr. Je to lehké čtení, které nikoho neurazí, ale nesmíte čekat příliš. Ani já jsem nečekala a kniha se mi tudíž líbila.

Jak jsem řekla, na autorčině slohu mi vadila ta umělost, kterou v nás chtěla vzbudit pocity, ale většinou jsem nad tím jen a pouze kroutila hlavou. Člověk předpokládá, že při dramatické scéně si bude kousat nehty a čekat jak se to vyvrbí. Bohužel, tady jsem zůstávala docela chladnou a musela jsem se i kolikrát usmát, jak se Marianne snaží místy až moc. Možná se to stalo vinou překladu, možná ne, to já říct nemůžu. Tak nějak doufám, že je v tom překladatelka nevinně.

Kniha je zaměřená spíše na vztahy, a tak si tu přijdou na své čtenářky, které se mezi sebou budou dohadovat do kterého teamu se přidat. Akce tu sice je, ale pouze nastíněná a člověk ji vnímá jakoby z dálky.

Die for Me (Revenants #1) od Amy Plum | Recenze

Amy Plum vyrostla v alabamském městě Birmingham a už zvládla žít v Chicagu, Paříži, Londýně a New Yorku. Jako umělecká historička v tréninku tráví většinu dní sněním s otevřenýma očima nebo psaním - někdy obojím zároveň - v pařížských kavárnách. Je známá díky své young adult trilogii Revenants. Po prvním díle s názvem Die for Me následuje kniha Until I Die a právě tento měsíc vyšla závěrečná část - If I Should Die. 

Při brouzdání internetem na různých knižních webových stránkách a blozích na vás tato kniha s největší pravděpodobností vyskočí. A první věcí, která vás upoutá je samozřejmě obálka. Krásná! Růžová s dívkou v rudých šatech a černou Paříží v pozadí. Může si někdo stěžovat? Od pohledu je tak jasné, že kniha bude určena především mladým dívkám a bude zde převažovat hlavně romantika. 

Přestěhovat se do Paříže, města lásky, módy, muzeí, kultury, se může zdát jako sen. Představte si sebe, jak objevujete krásy Paříže a necháváte se unášet francouzskou atmosférou při procházce na břehu Seiny. Kate Mercier to tak ale rozhodně nevnímá. Do Evropy spolu se sestrou přijely za svými prarodiči, aby utekly od života v New Yorku. Tam jim vše připomínalo nedávnou minulost. Kdo by chtěl žít na místě, kde zemřeli jeho rodiče? Zatímco starší z pozůstalých dcer - Georgia - si vcelku rychle zvyká, Kate se uzavírá do sebe, nevychází z domu a společnost jí dělají knihy. 

Když už se ale dívka rozhodne vystrčit paty z domu, padne přímo do kolotoče nadpřirozených událostí. Nejenže je málem zabita padající zdí, ale zaplete se se skupinkou lidí, kteří jí přinesou jen samé potíže. A aby toho klišé nebylo málo, zamiluje se do jednoho z nich. Toho nejlepšího, nejsilnějšího a další superlativy v tomto duchu. Společně tak musí čelit zlu a samotné podstatě Vincenta Pierre Henri Delacroixe, která má od té lidské v celku daleko. 

Ať se na to koukám jakkoliv, je to další tuctová nadpřirozená romantika pro teenagery. Nápad se na první pohled zdá sice originální, ale když se na to podívám pozorněji, je jasné, že tohle tu už bylo. A mnohokrát. Kniha je zajímavá, ale bohužel nás při jejím čtení nic nepřekvapí, protože čtenář předvídá každý autorčin krok. A čtenář se tak dostává do nudného stereotypu. 

Myslela jsem si že charakter Kate se mi líbí, dokud jsem se nedobrala druhé poloviny knihy. Proč jen se některé hlavní hrdinky tak zvrhnou? Nebyla to nejhorší zkušenost s knižní postavou, přesto jsem se musela držet a nezavřít knihu ze zlosti nad její blbostí. S Vincentem to bylo podobné, ale přeci jen moje dívčí srdce mu leccos odpustilo. Kdo ale byl naprosto skvělý a bavilo mě číst scény, ve kterých se objevoval? Jednoznačně Jules. On je ta postava, kterou hledáte na dalších stranách a přejete si, aby jí bylo dáno více prostoru. (Proto se moc těším, až se vrhnu na novelu Die for Her z jeho pohledu). 

Za co ale autorce musím poděkovat, je výběr prostředí. Ze všech těch míst, které procestovala, si vybrala jako dějiště Kateina a Vincentova milostného příběhu právě Paříž! Atmosféra města knize dodává na výjimečnosti a láska při popisu Paříže ze stránek přímo sálá. Kdo by se nezamiloval do tohoto města? 

Z knihy jsem byla v době po jejím dočtení bezmezně nadšená a okamžitě jsem sáhla po pokračování. S odstupem času, ale musím říct, že se jedná o příjemně průměrnou knihu, kterou si i většina čtenářů užije. Já k ní nemohu přistupovat ani jako k naprosté katastrofě, ani jako k srdcové záležitosti nejvyšší kvality. Je těžké říci, jak moc se mi kniha líbila. Jsem ráda, že jsem se nebála a pustila se do ní v angličtině, ale vím, že už nebudu mít potřebu si ji přečíst, ani kdyby vyšla v češtině. 

Amy Plum píše lehkou angličtinou, která se dá lehce překousat i s mírně pokročilými znalostmi tohoto jazyka. Byly tam sice pojmy a slovní obraty s kterými jsem měla pár problémů, ale textu je snadné porozumět. 

Pokud si chcete potrénovat angličtinu, jděte do toho. Pokud vám nevadí stále dokola ohrávaný koncept příběhu, jděte do toho. Zajímá vás, co se na tom tolika lidem líbí? Jděte do toho! Já se do knihy pustila především ze zvědavosti a jsem ráda, že jsem tak učinila. 

Magie krve (Magie krve #1) od Tessy Gratton | Recenze

Kniha Magie krve se mi do hledáčku dostala už více než před rokem, kdy mě jako první upoutala překrásná obálka. Černé pozadí s prosvětleným lesem, v popředí ležící dívka s krvavě rudou květinou v rukou. Siluety červených vran tomu všemu dodávají na magičnosti. Člověku je tak od pohledu ihned jasné, že v knize se skrývá něco temného. Knižní klub pro české vydání obálku zanechal a já tak mohla být více než nadšená. 

Tessa Gratton se jako díte poměrně často stěhovala, protože její otec sloužil americké armádě. Tak tato mladá spisovatelka mohla okusit život v Japonsku, Kalifornii, Kansasu nebo Londýně. Studovala na Kansaské univerzitě v oboru genderových studií, ale svoji cestu za vzděláním ukončila a rozhodla se věnovat psaní. To teď může v poklidném prostředí domova v Kansasu ve společnosti svých koček, psa a své partnerky. 

Pro Drusillu Kennicotovou byl poslední půl rok jednou obří noční můrou. Po ztrátě obou rodičů se uzavřela do sebe a z mladé pohledné dívky, za kterou se kluci otáčeli, se stala vyhublá a neupravená schránka něčeho, co dříve mohlo být považováno za normálního teenagera. Nikdo jí to nezazlíá, ale ani jí nikdo nechce nechat v tomto stavu. Její bratr se snaží vrátit život do normálu téměr úplnou ignorací dané události, babi jí radí, ať se odreaguje a vyjde si s nějakým klukem, školní poradkyně, paní Trippová, ji nutí chodit na sezení a vtlouká jí do hlavy všemožné postupy jak to přejít... Jenže nic z toho nepomůže. Teprve ve chvíli, kdy Sille někdo pošle tátův starý deník plný postupů, jak kouzlit pomocí její vlastní krve, má něco, čeho se může chytnou a na co soustředit své myšlenky. Proč by Silla nemohla čarovat? Stejně už nemá co ztratit... 

Přestěhovat se z Chicaga, kde se stále něco děje, na malé městečko s pár obyvateli někde v zapadákově není to, po čem by mladý kluk zrovna toužil. Nicholas Pardee to může potvrdit. Je to jen jedna z mnoha věcí, za které nesnáší svou nevlastní matku Lilith. Kdyby si nevzala jeho otce, mohl by žít mnohem příjemnější život. Alespoň si to snaží namluvit. Vzhledem k jeho minulosti a matce, která Nicka používala jen jako nástroj k naplnění děsivého úkolu, je těžké říct, zda-li by mohl Nick někdy vést normální život. Zvlášť, když ví, jakou moc má jeho krev. 

Od začátku je jasné, že si Silla s Nickem budou blízcí. Nemluvím jenom o sdílení magie nebo o tom, že jsou prakticky sousedi, ale také o nelehké minulosti, zvláštní rodině nebo slabosti pro hřbitov. Příběh se začne zamotávat ve chvíli, kdy se potkají. A že to nebudou mít zrovna jednoduché. Protože nejsou ve městě sami... 

Příběh je podán čtenáři velice jednoduše, i když se to ze začátku nemusí zdát. Autorka střídá, dá se říct, tři pohledy. Prvním z nich je Silla, která nás seznámí nejen s hrůzami, které viděla, když našla své mrtvé rodiče. Nick nás zavede do svého dětství, kdy byl jen pouhou krvavou loutkou své matky. A pak je tu deník. Deník, který si psala Josephine Darlyová od svého dětství. A stačí říct, že to už je pár desítek let zpátky. Sillina část příběhu je přímá. Autorka nám tu naservíruje na stříbrném podnose vše, jak se to událo a s ničím si nebere servítky. Nick, který vzpomíná na dobu, kdy byl malý, má naopak problém vybavit si všechno z doby, kdy žil s matkou a my se tak dozvídáme důležité události po dobu celé knihy. A Josephine. To je případ sám pro sebe. U ní sledujeme vývoj z nevinné dívky, která je ráda za to, že vůbec žije, na přespříliš sebevědomou čarodějku, která chce žít věčně a to i přes mrtvoly. Doslova. 

Nemá cenu popisovat co se mi na postavách líbilo či nelíbilo. Brala jsem je takové, jaké byly a neměla jsem s ničím, žádný velký problém. Ale co mě zaujalo - a opravdu se mi líbilo -, byly některé Nickovi myšlenky, při kterých bylo poznat, že je to jen a pouze dospívající kluk. Přidávalo to příběhu na normálnosti. Řekněte mi, který náctiletý kluk nemá v hlavě ani trochu nadržený myšlenky? 

Knihu jsem měla přečtenou během dvou dnů a to už o ní něco vypovídá. Napínavý příběh, který mě donutil číst a číst. Za těch 48 hodin jsem měla knihu v ruce každou volnou chvíli a nechala jsem se unášet příběhem. To se autorce musí nechat - vytvořila příběh, který vás jen tak nepustí. Co mě ale na knize mrzí je, že některé pasáže a scény mi přišly naprosto nevypracované. Působilo to na mě jako prvotina nějaké mlaďoučké dívky, která si přeje vydat knihu a nikdo jí neprovedl korekturu nebo jí po přečtení neřekl, co tam nesedí. Tohle mi narušilo to bezchybné čtení, ale člověk není stroj a z chyb se učí. 

Když opomenu výše zmíněnou chybu, musím autorce zatleskat. Styl jejího psaní mě nadchl! Krásný rozvinutý sloh, který ale nebyl v tomto žánru přehnaný. Všechno krásně vyvážené a mě se to tak hrozně hezky četlo. Ne a ne si vzpomenou na nic, co by mě iritovalo. Překlad Jany Kunové a korekce byly také na jedničku a já jsem ráda, že mě nerušily žádné grafické ani gramatické chyby. Jen jedno malé upozornění. Na zadní záložce, kde je medailonek autorky, je uvedená její webová adresa s koncovkou .cz, což je samozřejmě hloupost. Když jí budete chtít navštívit, nezapomeňte použít .com. 

Kniha má opravdu zajímavý nápad a myšlenku a určitě by po ní měl sáhnout každý milovník žánru young adult. Přeci jen je to v záplavě dytopií zase něco jiného a nikdo z nás nechce mít knihovnu složenou jen z jednoho žánru. Opravdu vřele doporučuji.

Jméno hvězdy (Stíny Londýna #1) od Maureen Johnson| Recenze

Maureen Johnson je jednou ze známějších amerických spisovatelek young adult. Vydala už více než 10 knih, ale do češtiny byla přeložena pouze jedna z nich. Tou je právě první kniha ze série Stíny Londýna - Jméno hvězdy. Nakladatelství Levné knihy si pohrálio i s grafikou a my tak máme svoji vlastní obálku. Sice není tak mrazivá jako původní, ale rozhodně si nemůžeme stěžovat. Jméno hvězdy rozhodně nedostalo nejhorší předělanou obálku za poslední měsíce. 

Aurora Deveaux má před sebou skvělé vyhlídky. Její rodiče získali pracovní nabídku v Anglii a Rory tak bude muset nastoupit na internátní školu v Londýně. Sen mnoha mladých Američanek. Rory se těší, i když ví, že to rozhodně nebude žádná dovolená. Těžká škola, spousta práce a k tomu všemu i sport. Ale je to Evropa a to je prostě něco speciálního. 

Po příletu do Anglie ji okamžitě obklopí zprávy o sériovém vrahovi, který jde ve šlápějích Jacka Rozparovače. Stejná místa, kde se vraždy udály, stejná jména obětí jako v minulosti, stejná zranění... A aby toho nebylo málo, vše se děje v oblasti, kde stojí Wexford, Roryina nová škola. Ani slabé zděšení studentů nedokáže zastavit, naplno rozjíždějící se studentský život. Rory se okamžitě spřátelí se svojí spolubydlící Jazzou a postupně i s dalšími studenty. Když se na scéně objeví sladký Jerome, všichni čtenáři se zamyslí nad otázkou, jestli právě on bude tou mužskou postavu, která se vloudí do srdce naší hrdinky. 

Když je Rory vtažena do vyšetřování Jackova řádění, čtenář má o zábavu postaráno. Rory se ani na vteřinu nezastaví a na každé stránce se něco děje. Kniha je vyplněna mnoha informacemi a událostmi, u kterých není pochyb, že si autorka dala opravdu záležet na přesnosti historických a technických údajů. Celkové provedení knihy už je slabší, ale i tak kniha obsahuje skvělý příběh, který určitě stojí za povšimnutí. 

Rory mi nesedla už od začátku. Její stupidní historky o její šílené rodině, neschopnost začlenit se ze zcela nepochopitelných důvodů, absolutní absence pocitu viny a taktu, kdykoliv se někam vytratila, aniž by dala svým přátelům vědět, ... A je toho mnohem víc. Jméno hvězdy je jedna z mála knih, kdy se mi naskytl právě tento problém, obvykle s hlavní ženskou postavou problémy nemívám. Ale Rory? Jak já bych byla ráda, kdyby ji autorka nahradila někým s fungujícím mozkem. Ostatní postavy tam neměli téměř žádné místo, protože Rory zabírala veškerý prostor. Opravdu by mě zajímaly pohledy ostatních, jejich příběhy,

Londýn - deštivý Londýn plný historie. Lepší prostředí Maureen zvolit nemohla. Všechno to tajemno a historie sálající z celého města a jednoduše kouzlo, kterým Londýn oplývá. 

Přestože jsem po většinu knihy bojovala sama se sebou (převážně kvůli Rory), musím říct, že se mi kniha líbila. Oživit světoznámou legendu Jacka Rozparovače a přimotat do toho náctiletou dívku. To už zní jako skvělý námět na knihu. To by tam ovšem autorka nesměla přimíchat duchy, kteří mi tam přišli naprosto... nepatřiční. Chápu, že tomu potřebovala autorka přidat nějakou pointu. Bez všeho toho duchařského by ta kniha vypadala úplně jinak, ale prostě mi to přišlo zbytečné. Byla bych hrozně ráda, kdyby se v druhém díle dalo více prostoru nějaké vedlejší linii, která mi tu chyběla. Ano, autorka tu jeden Roryin románek sice načala, ale bylo toho zkrátka málo. 

Autorčin sloh je beze sporu na vysoké úrovni. Hrála si s každou větičkou, každým slovním obratem, ale někdy se to zdálo moc na škodu. Scény byly až moc zdlouhavé a popisy okolí nezáživné. To co některé postavy vypouštěli z úst bylo kolikrát tak divné, že jsem jenom kroutila hlavou... 

V překladu Jakuba Volného jsem nenašla nic, co by vyloženě bilo do očí a redaktorské práci se také nemůže nic vytknout, protože jsem nenarazila na žádné grafické ani pravopisné chyby. 

Přes to všechno je kniha opravdu zajímavým dílem a každý, kdo má zálibu v young adult, slabších duchařinách a nevadí mu kapička detektivky, by si tuto knihu mohl užít. Osobně si myslím, že by se na ni měli zaměřit především čtenáři do / okolo šestnácti let.

Nepřítel mého nepřítele (Bevettovi #2) od Kateřiny Petrusové | Recenze


Jméno Kateřina Petrusová je v knižní blogosféře více než známým. Tato česká autorka si naši pozornost získala již minulý rok a to s knihou Nebezpečná láska (dále jen NL) . Nikoho tak nepřekvapí, že zůstala svému mafiánskému světu věrná a pokračovala v něm i ve své další knize. Nepřítel mého nepřítele vyšel tento únor u nakladatelství Fragment, které obálku sladilo s prvním dílem a knihy tak vedle sebe vypadají opravdu hezky. 

Joan Westová je bývalou policistkou a nyní matkou samoživitelkou. Vše co má, je její malá dcerka Amy a práce v bezpečnostní agentuře. Tři roky si žila v klidu, bez všech potíží.... Vše se ale změní, když jí do života vtrhne osoba, která zapříčinila odchod od policie. Jo je tak nucená přijmout nabídku drogového krále Tora, který unesl její malou dcerku. To, o co ji žádá, je plně proti její přirozenosti, ale není nic silnějšího než pouto matky a jejího dítěte. Joan je tedy rozhodnutá zabít Roberta Bevettu, ať to stojí, co to stojí. 

Po všech uplynulých událostech, které měli co do činění s jeho mladším bratrem, se Robert Bavetta soustředí hlavně na rodinný business. Když se mu ale do cesty připlete Jane, která hledá útočiště v jeho azylovém domě, může si jen představovat co mu to způsobí. Kolik útrap mu přinese tahle zdánlivě ubohá zmlácená chuděrka? 

Stejně jako u minulého dílu jsem po celou dobu čtení byla jednoduše nadšená. Kniha je neskutečně čtivá a dějová linka tak skvěle vymyšlená, že knihu nebudete schopni odložit. Jedná se o směsici detektivky, drama a romantiky. Tahle kombinace někomu může vyhovovat, ale v tomto případě je to v knize rozprostřeno ne zrovna rovnoměrně. První polovinu se řeší spousta záležitostí života a smrti, kdežto v druhé části se můžeme kochat převážně romantikou. A tak máme ze skvělého mafiánského příběhu další knihu, kterou bychom mohli zařadit do červené knihy. Tím pádem kniha nebude vyhovovat třeba mužské části čtenářů.. 

Jo je ukázkový příklad hrdinky, které v jednu chvíli chcete naliskat a v druhé se jí za to omluvit. Tyhle postavy mnozí čtenáři nemohou vystát, ale přeci jen jsou právě tyto charaktery ty nejreálnější. Každý člověk chybuje a i Jo dělá jen to, co umí. Když si uvědomíme v jaké je situaci, vše se najednou zdá zcela logické a my nad některými jejími záměry jen přimhouříme očko. Roberta byla na druhou stranu krása sledovat! Když jsem zjistila, že druhý díl bude o něm, věděla jsem, že se mi to bude líbit! Bobby je prostě osobnost! Od začátku do konce jsem si ho užívala! 

Ostatní postavy také nezklamaly. Johnny jako velký přítel bodyguard je prostě nepostradatelný a ráda bych viděla, co by bez něj Robert dělal. A pokud by si mne autorka nezískala tím vším, co už jsem napsala, dostala mě zapojením některých postav, u kterých jsem si ani nedovolila doufat, že se tu objeví! A místa, která autorka zvolila jako dějiště příběhu, jsou mojí srdeční záležitostí a já tak mohu jen děkovat za krásy New Yorku! 

Ať už se v knize vyskytují chybičky nebo ne, nemění to nic na tom, že je tato kniha perfektní a já se mohla naplno oddat příběhu, který jsem si užívala na maximum a z každé strany jsem vymačkala to nejlepší. Malá Amy všemu dodávala kapku veselí a kdykoliv byla na scéně, věděla jsem, že o zábavu je postaráno. Věc s mafiány celé knize dodává trochu tajemna a čtenář si tak nemůže být jistý, jestli se něco nepokazí. Vždycky přeci jen může být hůř a s mafiány to platí dvojnásob. 

Čeští autoři dobudou svět! Za tím si prostě stojím! A kdo tvrdí opak, toho donutím přečíst tuto knihu. Hrozně se mi líbí autorčin styl psaní! Všechny ty skvělé české obraty, úžasné popisy myšlení - jak Roberta, tak Jo - a přesně zachycené scény. Žádný anglicky píšící autor tohoto nedosáhne. A žádné výmluvy na menší slovní zásobu neberu. Kateřina má talent a její psaní je tak něco, co vám zpříjemní den. A opravdu velké plus dávám za střídání pohledů. Obvykle se předem děsím, když má žena psát z mužského pohledu, ale v tomto případě to bylo dotaženo až do konce a ani jedna Robertova myšlenka mi nepřišla zženštilá. Za to klobouk dolů! 

Volné pokračování knihy Nebezpečná láska pro mne bylo opravdovým překvapením. Měla jsem za to, že se mi nemůže líbit víc než příběh Mika a Paige. Omyl. Zamilovala jsem se do této knihy snad desetkrát víc a můžu pouze děkovat Kateřině Petrusové, že tuto knihu přivedla na svět. Bála jsem se příběhu o starším Bavettovi, myslela jsem že autorka nedosáhne kvalitou na první díl, ale ona mě překvapila a dala i důvod nepodceňovat. Autorka to totiž dokázala a já bloumala i druhý den v myšlenkách ve společnosti Roberta a Jo. 

Knihu můžu doporučit opravdu všem, snad bych jen vynechala mládež do třinácti let, kteří by z knihy moc neměli. V knize se řeší i otázky, které jsou problémem dnes a pořád. A že to není zrovna hezké téma. Každý, kdo četl NL, by měl chtít, ne - potřebovat si přečíst právě Nepřítele mého nepřítele! Kniha vás okouzlí a překvapí v tolika směrech že se nebudete stačit divit! 

Krásná katastrofa (Beautiful #1) od Jamie McGuire | Recenze


Jamie McGuire vyrůstala spolu s matkou v americkém Blackwellu. Dnes žije spolu se svými třemi dětmi a manželem Jeffem - pravým kovbojem - v Enidu. Třicet akrů půdy sdílí spolu s čtyřmi koňmi, čtyřmi psy a s kočkou Rooster. Kromě knihy Krásná katastrofa, jíž v zahraničí minulý týden vyšlo pokračování s názvem Walking Disaster, má autorka na svědomí také trilogii Providence, která ovšem se svojí popularitou nepřekonala úspěch Krásné katastrofy. 

České vydání si pro nás po úspěchu knih podobného žánru připravilo nakladatelství Fortuna Libri, které ji zařadilo do edice Fortuna Litera. Vložilo tak naději do nového žánru, konkrétně New Adult, který po celém světe v nynější době získává na popularitě. Z toho je nejspíše jasné, že kniha se zalíbí především středoškolským a vysokoškolským studentům. 

Zmínka o knize obletěla celý svět a ke mně se dostala také již před nějakou dobou a já tak věděla, že jestli bude kniha přeložena do češtiny, musí být moje. A tak se stalo a já po čtení všech recenzí a nadšených komentářů mých přátel a bloggerů věděla, že tahle kniha je přesně pro mě a nutně ji potřebuji. Trvalo to sice trochu déle, než bych si přála, ale nakonec jsem si i já mohla Krásnou katastrofu přečíst! A určitě jsem toho nelitovala! Ta kniha je katastrofa! Nenechá vás totiž za žádných okolností klidnými! 

Abby Abernathyová právě nastupuje do prvního ročníku vysoké školy a doufá, že vše z její minulosti zůstane daleko za ní. Hodně daleko. Jenže pak je tu Travis 'Vzteklej pes' Maddox, který se z nějakého důvodu začne o Abby zajímat. Proč by si ale měla k tělu pustit někoho, u koho by stačila trocha a je zpět ve starých kolejích? Na každou noc jiná slečna, nelegálně vydělané peníze, nestará se o nikoho kromě svého bratrance... Všem těmhle věcem Abby utekla. Kdo by to byl teda býval čekal, že se z Travise a Abby stanou přátelé. 

Ten vztah je všechno, jen ne normální. Všemu napomůže jedna prohraná sázka a osud. Abby rozhodně neplánovala stát se jednou z Travisových husiček na jednu noc a on chápe, že Abby je lepší než všechny tyhle holky. Po celou dobu knihy sledujeme jak to teda s Travisem a Abby bude. Budou spolu? Vydrží jim to? Nebo se všechno pokazí a my budeme jenom spílat autorce? 

První polovina knihy je pomalým, ale skvělým rozjezdem, kde má čtenář touhu vědět jen jednu a jedinou věc. Bude z Abby a Travise pár? Teprve v druhé části se otvírají další otázky, které našim hrdinům věci zrovna dvakrát neulehčí. 

Abby může lézt některým čtenářům na nervy. Její nerozvážnost a někdy zbytečně přehnaná opatrnost mě kolikrát nutily prásknout se knihou do čela. Přes to všechno je to racionálně uvažující mladá žena, která chce jen a pouze žít svůj život bez jakýchkoliv připomínek její nehezké minulosti. Jak to tak ale bývá, člověk srdci neporučí a i naše hrdinka se tak musí poprat s nepříjemnostmi. Koukněme se na Travise - on je všechno o čem dívky rády čtou. Sexy bad guy, který zahoří pouze k jedné a jediné. Kdo by něco takového nechtěl, že ano? Ovšem tady vidíme všechny jeho chyby a vše, co rozhodně není tak, jak by si slečny přály. Travis určitě není dokonalý. A to je možná ten důvod, proč je ta kniha tak oblíbená. Vše tu má svou tmavou i světlou stránku. 

Jsem ráda za postavy Americy a Shepa. Každý potřebuje přátele a tihle dva se své role chopili na plno. America byla tou silnou zdí, která Abby podepřela vždy, když ji potřebovala, a Shep byl ten, který dokázal Travisovi v hlavě alespoň trochu rozsvítit. 

Kniha je vše, co jsem v danou chvíli potřebovala. Žádné paranormální jevy, jen čisté drama ze života. Kniha mě donutila číst a číst. Nemohla jsem přestat a během sedmi hodin byla za mnou. Doslova jsem seděla na zadku a otáčela stranu za stranou. Jen málo příběhů mne donutí nechat všeho a plně se ponořit do písmen na papíře. Krásná katastrofa je jedním z nich a já tak můžu jen smutnit, jak rychle jsem s ni skončila. 

Bohužel tu jsou věci, které mi čtení znepříjemňovaly. Kniha se sice četla opravdu dobře, ale zarážely mě chyby jak autorčiny, tak překladatelky. Jak se v polovině knihy z čistajasna z Travise stal Travor? Proč v anotaci a ještě v jednom - celkem důležitém bodě - chybí ve jméně Maddox jedno D? A od kdy se matyka píše s tvrdým Y? A ty body, které nevychytala ani sama autorka? Buď jsem to já špatně pochopila, nebo má Abby na začátku strany sukni a na konci džíny. A to opravdu neměla ani chviličku na převléknutí. Takže - kde se stala chyba? 

Ale abych jenom nekritizovala - líbí se mi překladatelčinou převedení Pigeon do českého oslovení "Holubičko", popř. "Holu". Je to milé a mnohem lepší než pouhé "Holube", jak by se to přeložilo doslova. 

Všem, kteří mají náladu na romantiku a drama se bude příběh Abby a Travise líbit.

Jestli zůstanu (Jestli zůstanu #1) od Gayle Forman | Recenze

Americká autorka Gayle Forman žijící v newyorském Brooklynu má k dnešnímu dni na kontě více než čtyři knihy. Jestli zůstanu bylo v roce 2011 přeloženo do češtiny a od té doby čtenáři netrpělivě vyhlížejí vydání druhého dílu, který nese název Where She Went. Stejnému žánru se věnuje i dále - knihy Just One Day a Just One Year se těší zájmu fanoušků stejně jako Jestli zůstanu a v roce 2014 plánuje jejich vydání nakladatelství Ikar. 

Když se zamyslím nad zařazením Jestli zůstanu do jednoho ze žánrů, nemohu se rozhodnout. Román? Možná. Vztah hlavní hrdinky Miy a jejího přítele Adama se rozebírá po většinu knihy, ale rozhodně bych to neuváděla jako hlavní zápletku příběhu. Drama? To by také mohlo být, ale někdo by zase mohl namítnout, že drama je něco naprosto jiného. Nálepka "Ze života" je ale přesná a trefná. Je to příběh plný emocí, těžkých rozhodnutí, filozofických otázek a důležitosti rodiny. Přes to všechno je to kniha hlavně pro mladé čtenáře. Co si budeme nalhávat, moje babička by touto knihou uchvácená nebyla.

Při pohledu na českou verzi obálky, nevím, co si myslet. Na jednu stranu je opravdu hezká a dívka s cellem, na kterém sedí motýl, má jasnou spojitost s příběhem, ale v knihkupectví nezaujme. Mezi množstvím dívčích románů se rychle ztratí a málo kdo o ni zavadí pohledem. Palec nahoru za bílou siluetu motýla na samotné knize po sundání přebalu. Dává to knize šmrnc a oživuje ji to. Chvíli jsem měla nutkání přebal odložit úplně. 

Já sama jsem očekávala sladký holčičí příběh, proto si dovedete představit můj údiv po prvních třiceti stranách. 

Mia Hall je nadějná sedmnáctiletá dívka s vášní pro cello. Do onoho dne se starala převážně o to, jestli se vydá do New Yorku a bude studovat svůj vysněný Juilliard, nebo zůstane v Oregonu po boku svého přítele Adama, který rozjíždí kariéru jako zpěvák a kytarista spolu se skupinou Shooting Star. Jak se má ale rozhodnout? 

Z ničeho nic je ale toto rozhodování nepodstatné. Rodinný výlet končí nehodou, Mia ve vážné stavu bojuje o život. Celých dvacet čtyři hodin - po které kniha trvá - se Mia nachází mimo své tělo a sleduje veškeré dění. A je pouze na ní, jestli zůstane, nebo se rozhodne odejít. Při pohledu na vše, co ztratila, to není nic jednoduchého. 

Kniha čtenáře donutí přemýšlet. Hodně. Vyvstávají tu otázky jako: Jak důležitou roli zastává rodina? Jak se chováme ke svým blízkým? Láska nebo kariéra? 

Retrospektivou sledujeme záběry z Miina dosavadního života a autorka tuto část vždy skvěle zakomponuje do právě probíhajících událostí v nemocnici. Příběh je po celou dobu napnutý a nutí čtenáře se zatajeným dechem otáčet stránku za stránkou, dokud se nedobere konce. 

Mia je tichá a ne zrovna výrazná dívka, která musí řešit každodenní problémy všech dospívajících. Její největší vášní je ale hudba. Na cello hraje klasickou hudbu, kterou miluje a za nic by ji nevyměnila, přestože se tímto žánrem vymyká z rodiny plné rockerů. Vždyť i Adam se věnuje právě rocku! To jí ale v ničem nebrání a svoji lásku k muzice pěstuje i nadále. Právě hudba byla ono vodítko, které Miu a Adama Willdea spojilo. Přestože ani tento vztah ale není bez chybičky, jde vidět, že Adam ji opravdu miluje. Čeho je schopen, aby se mohl dostat k Mie na jednotku intenzivní péče, to jenom dokazuje. 

Všechny postavy tu jsou vykresleny opravdu detailně a - až na tvrdou hudbu milující rodiče - si je dokážu představit jako někoho, kdo by se mnou mohl denně jezdit tramvají. 

Obvykle nečtu knihy s tak silným příběhem. Otázky života a smrti v našem světě a to, že nikdy nevíme, kdy budeme na řadě právě my. Nic jsem od knihy nečekala a to, co mi dala je úžasné. Okouzlí každého s kapkou romantické duše a není možné, aby čtenář nepomyslel na svou rodinu. Nahlédne každému do duše a srdce a ukáže vám vaše světlé i tmavé stránky. Nepočítejte s tím, že po dočtení půjdete pokojně spát. Vaše myšlenky to nedovolí. 

Autorka umí bravurně zacházet s jazykem a musí se jí nechat, že ví, jak čtenáře doslova přilepit ke stránkám. Určitě tomu pomohla Květa Palowská, jejíž překlad knize přidal zase o něco více poutavosti. Do očí mne neudeřila žádná gramatická ani stylistická chyba a čtení tak bylo mnohem příjemnější. 

Knihu doporučuji snad všem, kteří jsou ochotni dát si pauzu od svého obvyklého žánru, ať už se jedná o fantasy či horor. Opravdu tu nevidím žádná negativa. Možná snad jen délku textu, který mi přišel příliš krátký a absence pokračování mi na náladě také nepřidává.

Moře nestvůr (Percy Jackson #2) od Ricka Riordana | Recenze

Percy Jackson je o rok starší a už se těší na návrat do Tábora polokrevných. Celých deset měsíců se mu nějakým způsobem podařilo vyhýbat se nestvůrám a problémům. Kromě radosti z nadcházejících dobrodružství má ale i strach. Bojí se o svého kamaráda Grovera, který se vydal na nebezpečnou cestu, z které se ještě žádný satyr nevrátil. Začne ho vídat ve svých snech a Percy se nemůže zbavit pocitu, že má jako přítel pořádné problémy.

Nebyl by to ale Percy, aby se mu nějaké patálie nepřipletly do cesty. Poslední školní den a všechno se zvrhne do boje s nestvůrami, při kterém je zničena tělocvična spolu s šatnami. A Percy nevděčí za svojí záchranu nikomu jinému než své kamarádce Annabeth. Spolu s Tysonem, chlapcem, který dělal Percymu přes školní rok společnost, se vydávají do Tábora polokrevných.

Tábor se ale topí v problémech a Percy to nehodlá nechat jen tak. Nechce se dívat na to, jak pan D. přehlíží vše důležité a veškerou moc nad aktivitami v táboře přenechává někomu jménem Tantalos, který se o mladé polokrevné zrovna dvakrát nestará. Percy se tedy spolu s Annabeth a Tysonem vydává na zakázanou výpravu, jejímž cílem je záchrana Grovera a nalezení jediné věci, která může zachránit tábor.

Druhý díl byl pro mne mnohem příjemnějším zážitkem, než čtení toho minulého. Žádný film mi předem neřekl, co se bude dít a na o se mám těšit. Užívala jsem s každý nový zvrat a každou odhalenou informaci. Četla jsem stránku za stránkou a nechala plynout vše, co pro nás Rick připravil.

Přestože je myšlenka tohoto příběhu opravdu dobrá, myslím, že Rick z toho mohl vymáčknout prostě víc. Nejspíš se opakuju, ale tahle dějová linka má potenciál, ale působí to na mě tak, že to chtěl mít autor napsané co nejrychleji, a tak to působí hrozně povrchově. Kdyby se nebál popsat více detailů a zabýval se maličkostmi, ničemu by tím neuškodil.

Autor se s tím nemazlí a háže hrdinům pod nohy jednu překážku za druhou. Je zábavné sledovat co všechno se může stát, jakmile se ocitnete ve světě řeckých bohů. Opravdu se mi líbila část příběhu s Kirké nebo Annabethina touha poznat volání sirén. Velké plus ode mne autor dostává za vsazení Moře nestvůr do Bermudského trojúhelníku.

Moje slabost pro starověké Řecko a Řím mne prostě nutí mít tuto sérii ráda, i když už jsem minula věkovou kategorii, pro kterou je určena. Spousta mytologických postav a bytostí tomu dodává jisté kouzlo, které vás nutí číst a číst, vy držíte pěsti zatnuté a doufáte ve šťastný konec.

Percyho chování se od minulého dílu nijak moc nezměnilo, jen je ze všeho méně vyjukaný a Annabeth se opět prokáže svojí pevnou vůlí a bystrým mozkem. Mrzelo mě, že jsme tu měli tak málo Grovera, ale Tysonovy pasáže to kolikrát vynahradili. Kromě Clarisse - kterou nemůžu prostě vystát - jsem neměla s žádnou z postav problém a všechny se chovaly vhodně vzhledem k situaci.

Rick Riordan si mě dokázal získat a já se tak už těším na další jeho knihy. Jak zbylé díly o Percym, tak i jeho dvě další série. Kniha se mi opravdu líbila a zálibu si v ní najdou všichni mladší čtenáři. Ne nadarmo se Percy srovnává s Harrym Potterem. Mladý a odvážný hrdina, který bojuje za své přátele a dobrou věc, je vzorem pro každého.

Zelená jako smaragd (Drahokamy #3) od Kerstin Gier | Recenze

Poslední díl ze série o Gwendolyn, která byla ze dne na den nucena přijmout, že je cestovatelkou v čase. Život se jí za posledních pár týdnů zamotal takovým způsobem, že by jí to málokdo, a do toho se stihla dát do kupy s chlapcem, který řekl, že ji miluje a pak to odvolal. Rozhodně to pro ni není procházka růžovým sadem, ale nic s tím nezmůže. Zajímá vás, jak tato série plná historie, lásky a létajících koček dopadne? To si nesmíte nechat mezi prsty proklouznout poslední díl - Zelenou jako smaragd! 

Gwendolyn se snaží vzpamatovat ze zjištění, že celá Gideonova láska byla jen pouhá hra, způsob, jak ji začít kontrolovat a zajistit si tak, že udělá vše, na co pomyslí. V záplavě slz tak tedy vede dlouhé telefonáty se svojí nejlepší kamarádkou Leslie o tom, jací jsou kluci zmetci, a že to vlastně vůbec nic není. Na chvíli máte pocit, že čtete dívčí knihu bez jakéhokoliv nadpřirozena. Z omylu vás ovšem ihned vyvede Xemerius, který se Gwenn drží stále v patách. Tahle potvora komentující každý její pohyb mi chvílemi připomínala kočku Šklíbu, ale bez ní by té knize chyběla ta veselá stránka. Přeci jen: Pokojové fontány a popisování veškerých situací mezi Gwenn a Gideonem? Trhala jsem se smíchy! 

Nepřestává mě udivovat, že to tak rychle uteklo. Děj všech knih se, v porovnání s jinými sériemi, pohybuje v relativně krátkém časovém úseku. Člověk se tak nemůže divit, že kniha je neskutečně čtivá a spolu s předchozími díly tvoří čtení zhruba na průběh jednoho týdne. Všechno plyne krásně, události navazují tak, jak mají a skoky do minulosti a protkávání časových pavučin je pro náš mozek menší test, zda-li dáváme bedlivý pozor. 

Jde vidět, že Gwendolyn je stále tou šestnáctiletou dívkou, jejíž největší problémy do nedávna byly úkoly z angličtiny. A nejspíš by se k hloupým domácím úlohám ráda vrátila. Cestování časem se sice může zdát jako skvělý nápad, ale když se k tomu přidá jeden zlý hrabě a spousta dalších lidí, kteří vás chtějí zabít, vaši příbuzní, kteří po vás chtějí bůh ví co, a všichni Strážci, kteří vám neřeknou pomalu, ani co je za den, pozitiva rychle klesají. 

Nenapadá mě nic, co bych knize mohla vytknout. Mrzelo mě, že se mi potvrdili mé domněnky z prvního dílu. Nebyla jsem zklamaná vývojem děje, ale tím, že jsem odhadla jednu z hlavních point příběhu v podstatě hned na samotném začátku. Na druhou stranu mne opravdu bavilo sledovat proplétání časových rovin. Člověku kolikrát i dojde, co se to vlastně stane až po mnoha stranách. 

Příběh mne opravdu bavil a ani na chvíli jsem se nenudila. Jakmile vás tato série pohltí, nemáte šanci uniknout. To platí i o Zelené, která je alespoň pro mne nejlepší knihou ze série. Cítila jsem u ní nejvíce emocí, ať už těch kladných, nebo těch záporných. 

Dalším důležitým bodem jsou postavy. Je skvělé sledovat právě Gwendolyn. Přes to všechno je to obyčejná holka, která má stejné problémy jako my obyčejní smrtelníci a na nic si nehraje. V dnešní době je těžké najít hrdinku, která se chová jako my, normální lidé. (Nebudeme si lhát. Kdo by skočil z vlaku a do propasti? Kdo by se vydal hledat svého Strigojího přítele na druhou stranu Země? A kdo by šel bojovat o život místo svého sourozence?). 

Gideon je tu ten s dávkou tajemnosti. Tenhle chlap prostě musí všechny okouzlit. Kdo nečetl, musí už jen kvůli němu, myslím, že víc nemá cenu popisovat, protože všichni čtenáři předchozích dílů ví, s kým mají tu čest. Pak tu jsou dvě další postavy, které jsem si vyloženě užívala. Leslie a Gideonův mladší bratr Raphael. Jsem hrozně ráda, že do toho byli vtaženi další lidé a byli jim schopni pomoct. 

Místo dlouhého rozplývání se nad úžasností této knihy se to pokusím shrnout. Kniha jako taková mě překvapila a já byla nadšená a neviděla jsem jedinou chybičku. Tu jsem ovšem objevila po dočtení. Pro mé zvědavé geny toho prostě bylo málo a autorka nám nechává spoustu prostoru na domyšlení si toho, jak to vlastně celé bude pokračovat. Co budou dělat dál? Jak to s nimi vlastně dopadne? Nejsem zastáncem prodlužování sérií, ale tady bych další - třeba i půl-díl uvítala.

8/10

Nebezpečná láska (Bevettovi #1) od Kateřiny Petrusové | Recenze


Všemi vychvalované dílo české spisovatelky Kateřiny Petrusové se dostalo konečně do rukou i mě. Původně jsem se do knihy vůbec neměla v plánu pouštět, ale dala jsem na mnohá doporučení a nemohu říci nic jiného, než že jsem za to vděčná. Kdybych na obálce neviděla jméno, nevěřila bych, že toto napsala česká autorka. Ano, předsudky proti našim autorům v některých z nás jsou stále zakořeněny, ale poslední rok mě utvrdil v tom, že i naši vlastenci dokáží napsat velice slušné knihy. Kateřina je toho důkazem, což podporuje i to, že jsem knihu přečetla během dvanácti hodin. 

Paige Adamsová je ošetřovatelka a po smrti svého posledního svěřence shání novou práci. Tu nalezne u rodiny Bavettových, kteří shánějí ošetřovatelku pro svého syna. Jaké je to pro Paige překvapení, když místo malému klukovi je představena dospělému muži. Alespoň po fyzické stránce. Po nehodě, kterou utrpěl před pár měsíci se jeho mysl přepla do módu dítěte. Není tak schopný postarat se sám o sebe, místo omelet snídá čokokuličky, hraje si s autíčky a chce po Paige, aby mu nakreslila hasiče. 

V rozporu s její profesí si Paige své svěřence příliš oblíbí a je pak těžké, když je musí opustit. Právě proto hledala místo u někoho, kdo netrpí smrtelnou nemocí a není příliš starý. A teď, když má Michaela, její podvědomí si jistým způsobem přeje, aby se neuzdravil, i když ví, že pro něj by bylo nejlepší žít jako předtím. Do pohody, kterou spolu prožívají v chatě jednoho z rodinných známých, vtrhnou další události, které Paige utvrzují v tom, že Bavettovi nejsou jen tak nějaká rodina. Tajemné odchody Mikeova bratra Roberta uprostřed noci a zvláštní chování všech kolem tomu jen nasvědčují. 

Pro mě samotnou to byl originální příběh, za který by se nemusel stydět světový autor. Vsadím se, že pokud by kniha byla přeložena do angličtiny, byla by opravdu oblíbená v celém světě. Když se na to podívám zpětně, autorka popsala New Yorské prostředí věrohodně. Kateřina si pohrává i s vývojem Paigeiny osobnosti. Ze vzorné ošetřovatelky k dívce, která si užívá pobyt s malým velkým klukem, o kterého se může starat, a dál... Mikeova osobnost snad ani není nutná popisovat. Tam byl ten přechod dvou osobností taky docela zajímavý. A já se nemohla dočkat, až zjistím, jaká je druhá stránka toho malého klučiny. Při čtení jsem prostě viděla dítě, nemohla jsem si pomoct. Proto jsem byla ráda, když bylo Paige zmíněno, že je to vlastně dospělý. 

Kniha je psána z pohledu Paige a to jí na poutavosti pouze přidává. Je to mladá dívka, která se snaží držet vlastních zásad , ale ne vždy jí to vyjde. Mnoho čtenářek by se v ní mohlo vidět. A někdy si i přát být na jejím místě. Trochu vzrušení v životě potřebuje každý a s Bavetty to nuda rozhodě není. Byla tam pouze jediná postava, kterou jsem chtěla nakopat do zadnice, ale ta musí být v každém příběhu. Kobra, nebo taky matka Michaela a Roberta. Může někdo takový opravdu existovat? Pokud ano, nechci tu osobu potkat! Na druhou stranu takový Johnny byl bezkonkurenční! Toho chlapa prostě miluju! 

Člověk si může mylně myslet, že se jedná o detektivku. Dobře beru, že tam je i ta tajemná část, na kterou čtenář musí spolu s Paige dojít, ale ta ztrácí pointu, jakmile si čtenář přečte anotaci. Proto mi přijde naprosto nesmyslné psát do anotace spoiler, který je největší záhadou knihy. A tak se od krimi dostáváme k knize, která obsahuje špetku dramatu a pak po většinu druhé poloviny hlavně romantiku. Určitě to není špatná věc, ale pro čtenáře, který se pod nějakou falešnou stopu začte do "detektivky" to může být obrovské zklamání, protože žádná obrovská odhalení se konat nebudou. Autorka příběhem vede jednu nejasnou myšlenku, kterou pak vyloží na stůl za polovinou knihy a čtenář ji musí přijmout jako hotovou věc, která tam byla, je a bude a bylo pouze na nás, kdy nám to cvakne a pochopíme. 

Přestože je Nebezpečná láska její první knihou, Kateřina Petrusová není žádným pisatelským nováčkem. Její podíl na vytvoření internetové stránky www.bez-hranic.cz a následné přispívání mnohými povídkami, to potvrzují. Kniha se mi opravdu líbila, autorčinu stylu se nadá nic vytknout a mě tak nezbývá nic jiného než dát 9/10!

9/10

Vampýrská Akademie (Vampýrská Akademie) od Richelle Mead | Recenze

Již druhým rokem se Rose Hathawayová spolu se svojí nejlepší kamarádkou Lissou schovávají mimo morojskou komunitu a doufají, že je nenajdou jejich lidé. Bohužel jejich přání nebylo vyslyšeno, a tak jsou nuceny vrátit se zpět na Akademii svatého Vladimíra. Školu plnou Morojů a dhampýrů. Musí zde čelit bitvám o místo ve společnosti, chránit si vlastní srdce a zdravý rozum, nenechat se oklamat falešnými přáteli, ale hlavně bojovat za sebe navzájem. 

Richelle Mead napsala knihu, která obsahuje nový a neskutečně uvěřitelný svět, který by s troškou naší fantazie bylo možné považovat za reálný. Vampýři se oddělili od lidí, a vytvořili vlastní společnost. Existují dva druhy vampýrů. Ti zlí a ti dobří. Strigojové se nechali ovládnout temnotou a žízní po krvi, vzdali se magie jen proto, aby mohli cítit rozkoš z ničení lidských životů. Morojové mají své zásady, nezabíjejí lidi, mohou používat magii a zůstala jim špetka lidskosti. Pak tu máme dhampýry, kteří jsou kapitolou sami pro sebe. Původně kříženci lidí a Morojů, dnes vznikají ze spojení Moroje a jiného dhampýra. Z obou ras získali to nejlepší. Například bystré smysli Morojů a nenáchylnost k slunečnímu světlu po lidech. Nemohou se ovšem rozmnožovat mezi sebou, a tak cítí loajalitu právě k Morojům, kterým dělají strážce a nasazují za ně životy. 

Rose se pomalu vrací do formy, i tak ale zameškala spoustu výcviku, a proto jí byly přiděleny tréninky navíc. Ty si vzal na starosti Lissin nový strážce, neuvěřitelný sexy ruský bůh Dimitrij Belikov. To jediné, co by Rose ještě scházelo, by bylo zamilovat se do svého učitele. Zdá se ale, že osud Rose nepřeje a bude se tak muset starat o mnohem víc, než jen povinnosti spojené s tím, že se chce stát strážkyní poslední přeživší členky rodu Dragomirů, princezny Vasilisy. 

Člověk si řekne: "Zase ti upíři,", ale tahle přijde o mnohé pocity při čtení nejlepších upírských knih. Pokud vám při čemkoliv spojeném s vampyrismem naskočí Stmívání, kousněte se do rtu a překonejte to. Tahle kniha totiž neobsahuje žádnou chudinku, která si fňuká po svém princi a při tom si hraje s pudlíkem. Rose je typ hrdinky, která se navzteká, zatne zuby a pomocí pěstí si vybojuje, co chce. Dimka není žádný třpytící se upírek, který si leze po stromech a hraje si na spidermana, ale pořádný kus chlapa, který si nenechá nic líbit a kdokoliv se mu postaví do cesty, má problém. Lissa je oproti těmto dvěma křehký charakter, ale i na ní je tolik zajímavého na zkoumání a posuzování vývoje charakteru, že se nemusíte bát, že by vás otrávila svou naivitou. 

Je znát, že Vampýrská Akademie není autorčinou první prací. Oproti sérii Sukuba je mnohem více propracovanější. Richelle se vyvarovala zbytečných nudících pasáží a je vidět, že do příběhu dala srdce. Každá postava je do hloubky promyšlená a nikdo si tu s nikým není podobný. Příběh má spád, přestože se akce dostaví až ke konci knihy, ale to neznamená, že se jinak budete nudit. Popravdě - při čtení Roseiných myšlenek to snad není ani možné. 

Kniha je psána v první podobě z pohledu Rose. Nikdy jsem nemilovala tento styl psaní, zvlášť když Richelle píše krapet nespisovně a používá hovorové výrazy. K mému vlastnímu údivu mi to vůbec nevadilo. Je to napsáno tak realisticky, že to člověku ani nepřijde. Uznejme, že nikdo z nás nemyslí spisovně. Přesně na to se autorka zaměřila a právě to je její cesta k úspěchu. 

Kniha i celá série, stejně tak i její spinn-off Pokrevní pouta, si po celém světě získala miliony čtenářů a fanoušků. Po celém internetu se to hemží stránkami a blogy právě o Vampýrské Akademii. Richelle Mead si získala úctu mnoha mladých lidí, kteří v jejích knihách hledají něco, co ve svých životech třeba nemají. Mnoho mladých dívek je unešených z představy Dimitrije a jeho šeptání Rozo. Nikdo se tedy nemůže divit, že na jaře roku 2014 vyšlo filmové zpracování. Bohužel, tento film příběh naprosto zabil...

9/10

Osudové rozhodnutí (Lovkyně snů #3) od Lisy McMann | Recenze

Již třetí a poslední kniha ze série Lovkyně snů, to je Osudové rozhodnutí. Příběh mladá dívky Janie se pomalu chýlí ke konci. Ale jaký konec si pro nás autorka žijící ve Phoenixu, Lisa McMann připravila? Dočkají se Janie a Cabel šťastného konce a budou žít šťastně až na věky? Nebo jejich nabyté štěstí brzy skončí?

Upřímně nevím, co bych měla psát k ději. Nevrátíme se na půdu střední školy, objeví se tu jedna postava, která má co dočinění(?) s Jamie a celková pointa knihy je "vyber si menší zlo". Nevím kam se poděla ta jiskra, kterou jsem našla v předchozích dvou dílech, kdy mě bavilo sledovat vývoj vztahu hlavní hrdinky, zajímalo mne co se stane dál, chtěla jsem ať to skončí jedním velkým krásným a sladkým koncem. Tak u této knihy tomu bylo přesně naopak. Chtěla jsem to mít už co nejrychleji za sebou.

Od prvních stran mi přišlo, jako by sama autorka na to měla stejný názor jako já. Co nejrychleji se dobrat ke konci. Nemůžu říct, že by kniha neměla děj, ale byl pojat tak nějak vlažně. Přeci jen z námětu dívky, která se musí rozhodnout mezi hroznou a horší variantou své budoucnosti, která se musí starat o matku a ještě zjišťovat informace o jakémsi cizinci, se dá vyždímat pořádné drama. Autorce se to bohužel nepodařilo.

Díl je pojat jako subjektivní pohled na Janiein život. Když, ale ke všemu začne odhánět Caleba, začne si většina mladých čtenářek klepat na čelo. Když už jednou má přítele - a doufám, že mi všichni odkýváte, že to není jen nějaký úlet -, tak by se k němu měla chovat s respektem a důvěrou. Nemá být právě přítel ta pevná zeď, o kterou se člověk opře, když jde do tuhého?

Oproti minulým dílům tu chyběla akce. Žádná honba za drogami a spolupráce s kapitánkou a policií celkově.

Kniha mne zklamala, a už teď vím, že k sérii se nevrátím. Myslím, že by si člověk sérii přečíst měl, ale bez nějakého vysokého očekávání. Je to jednoduchá oddechovka, kterou člověk přečte během dlouhé cesty vlakem, nebo jednoho dne doma při nemoci.

Zloděj blesku (Percy Jackson #1) od Ricka Riordana | Recenze

Série o mladém Percym Jacksonovi se v posledních letech stala symbolem literatury pro mladé podobně, jako Harry Potter, Hunger Games nebo Narnie. Čím to je, že knihy Ricka Riordana dennodenně objevují noví čtenáři, kteří se zamilují do světa řeckých a římských bohů? Čím - nejen - mládež učaroval svými polokrevnými? Je tu mnoho důvodů, proto se je pokusím shrnout. 

Percy Jackson je dvanáctiletý chlapec, který si ve svém dosavadním životě nevedl zrovna nejlépe. Každý rok musel díky svému chování měnit školu, trpí velkou dyslexií a jeho matka si vzala nejnechutnějšího a nejhoršího muže pod sluncem. Letos se mu na škole konečně daří, našel si kamaráda a sedl si i s jedním z učitelů - panem Brunnerem. Chvíli se zdá, že by mu mohlo i něco vyjít. 

Během jednoho školního výletu do muzea se vše pokazí. Zaútočí na něj učitelka, z pana Brunnera se stane poloviční kůň a pero, které mu právě dal, se přeměnilo na meč. Percy si je jistý, že se mu to nezdálo a vše se stalo, ale nikdo ze školy si jistou profesorku nepamatuje, kamarád Groover se na něj kouká jako na člověka s rakovinou a dokonce i ten jediný člen učitelského sboru, s kterým neměl problémy, se chová podivně. 

Po vyslechnutí rozhovoru, který se rozhodně neměl dostat k Percyho uším, je ještě více zmatený a nastávající cesta domů se zdá jako docela dobrý nápad. Bohužel ani ve společnosti své matky nemá klid. Nastává úprk před něčím, co Percy tak docela nechápe, a spousta vysvětlování. 

Kdo by to byl býval řekl, že Perseus Jackson je syn řeckého boha a půjdou po něm temné síly podsvětí? Percy se za nevítaných podmínek dostává do Tábora polokrevných, kde se setkává s dalšími potomky bohů. Podstatně snadno se začlení do kolektivu. Poprvé v životě je totiž na místě, kam opravdu zapadá, tito lidé jsou totiž stejní jako on! 

Ale na tak úplně! Na Percym je přeci jenom něco víc zvláštních věcí než na ostatních polobozích a právě to byl jeden z důvodů, proč se Zeus, nejvyšší z bohů, rozhodl, že to byl právě Percy, kdo mu ukradl to nejcennější, co vlastní. Slavný Diúv mistrovský blesk. Vynese tedy, že pokud mu ho nenavrátí do letního slunovratu, rozpoutá válku. Náš mladý hrdina je tak nucen vydat se na výpravu, jejímž cílem pro něj není navrácení blesku, ale něco pro něj mnohem důležitějšího. Doprovází ho Groover, z kterého se vyklubal satyr a Percyho ochránce, a modrooká blondýnka Annabeth, dcera Athény, které rozhodně není křehké děvčátko. 

Zbytek knihy popisuje Percyho hon za bleskem a jen bohové vědí, kam ho to nakonec dovede. Cestují tam a zase zpět. Tady na ně zaútočí tihle, tam zase tito. Po dobu knihy si ani nestihnete vzdychnout nad nudnou pasáží, protože tam žádnou nenajdete. Autor sviští jak na běžícím páse a hrne na vás jednu informaci za druhou. Opravdu dlouho jsem se divila, proč taková dětská kniha s písmenky obrovskými, že bych se styděla to ukázat češtinářce, oslovila tolik čtenářů? Už jsem to zjistila. Rick Riordan totiž vymyslel svět, který si čtenář zamiluje. Jak už jsem zmínila výše, podobně jako nás Rowllingová přenese při čtení Harryho Pottera do Bradavic, tady nás Percy vtáhne do světa plného mýtů a stvoření, na které si matně vzpomeneme ve spojitosti s Řeckými bájemi a pověstmi. Pro mne, milovnici historie, zvláště pak Starověkého Řecka a Říma, to bylo unikátní počtení, při kterém jsem toužila se okamžitě vtěsnat mezi ty řádky a prožívat to samé, co ústřední trojice. 

Všechny tyto prvky překryjí to, že autorův sloh není nijak výjimečný, ale všichni na to při příběhu jako je tento rádi zapomenou. Mnohým z nás stačí, když se začteme do dobré knihy, která nás naplní pocitem něčeho zvláštního a magického, že nás kolikrát ani ty špatně použitá slova či zbytečně jednoduché věty netrápí. 

Autor si zaslouží více než pochvalu a tak s radostným očekáváním dalších dílu musím dát 7/10, už jen proto, že jsem knihu přečetla během jednoho dne.

5/10

Intriky (Luxus #2) od Anny Godbersen | Recenze

Druhý díl historické série z přelomu 19. a 20. století, zachycující život tehdejší newyorské smetánky, s názvem Intriky nezklamal. Anna Godbersen nám opět představí stejné čtyři hlavní hrdinky, které se ovšem od prvního dílu změnily. 

Po údajné smrti Elizabeth Hollandové se žebříčky známosti nápadně změnil. Snoubenec zesnulé drží po dva měsíce smutek, během kterého se mu z hlavy nemůže dostat Elizabethina mladší sestra Diana, se kterou se sblížil těsně před tou nešťastnou událostí. Je si vědom své lásky k Di, ale není schopen se smířit s představou, jež mu vnukl jeho nejlepší přítel, že kdyby si mladší slečnu Hollandovou někdy vzal, nebyla by šťastná, protože by si uvědomovala, že zradila sestru. 

Diana ovšem ví, že je její sestra živá a zdravá, a že odjela do Kalifornie za mužem, kterého miluje. City, které cítí k Henrymu Schoonmakerovi, jsou pro ni sice nové, ale ví, že ho miluje a chce s ním zůstat napořád. Její matka přes svoji nemoc shání co nejvíce nápadníků, kteří by byli ochotni vzít si nezbednou Dianu. Většinou se jedná o muže, kteří ji rozhodně nezaujali, někdy se jí i zhnusili. A tak může jen v mysli promýšlet, jak by jí sňat s výše jmenovaným pomohl i po finanční stránce. Jak se pak má cítit, když jí Henry oznámí, co plánuje do budoucna? Z vášnivé Penelope Heysové se stala nová Elizabeth. Tichá milá, cudná, oblékaná do nejsvětlejších látek a nejjemnějších materiálů Penelope si uvědomila, Schoonmaker starší chce pro svého syna dívku, která dokáže zklidnit Henryho bujarou povahu, a doufá, že sňatkem dospěje. pro Penelope to ovšem není nic jednoduchého, zvláštěpak, když ji Henry vytrvale odmítá. 

Slavná Elizabeth si zvyká na obyčejný život po boku jejího milovaného Willa Kellera, který se svým par´tákem hledá na západě ropu. všechno se zdá být takřka perfektní a Lizzie je šťastná. Dokud jí nedojde telegram od sestry s informací, které se nejvíce bála. Matka je nemocná a tak začne přemýšlet o návratu. 

Poslední hrdinkou je Lina, která se díky penězům slečny Penelope stala přes noc z ubohé služky slečnou Caroline Burdovou - osiřelou dědičkou hutí ze západu. Vždy byla zamilovaná do stejného muže jako Elizabeth, a když ta je nyní z cesty, doufá, že se jí bude po společenské stránce podobat co nejvíce a Will ji tak bude milovat víc než Elizabeth. Postupně se začleňuje do společnosti a začíná nabírat na známosti. 

Celkové pojetí příběhu je jednoduše skvělé. Příběh ze života čtyř mladých dívek a jako bonus mé oblíbené historické období. Opravdu se mi to zamlouvalo. Můžeme sledovat opravdové problémy - rodina versus láska versus pověst, ale také zdánlivě malicherné dilema v oblasti módy a drbů.

Autorka nám přinesla skvěle napsaný příběh, u kterého se nenudíte a budete ho mít rychle přečtený. Přestože se jedná o knihu zasazenou do minulosti, není psaná nijak těžkou češtinou - ať už zásluhou autorky či překladatelky, a tak se kniha čte lehce a svižně, ale zároveň to nepůsobí nijak křečovitě, jako je tomu například u Stefanových deníků.

Na to, jak lehce děj plynul se pouze občas objevil nepatrný problém. A když už se objevil problém velký, nic nepředčilo konec. Ten změnil vše co jsem očekávala. O sto osmdesát stupňů se vše otočilo na několika posledních stranách a já doteď nevím, zda autorku obdivovat nebo nenávidět. 

Určitě doporučuji všem, komu se líbil první díl.

7/10

Modrá jako safír (Drahokamy #2) od Kerstin Gier | Recenze

Pokračování knižní série, v jejíž hlavní roli se objevují lidé s takzvaným časocestovacím genem, jsem se nemohla dočkat! Nejraději bych po knize sáhla ihned po dočtení Rudé jako rubín, ale stále se zvětšující kupička na polici mi to nedovolila. Musela jsem jít popořadě. Ale když už jsem se do Modré jako safír konečně pustila, nemohla jsem se odtrhnout! 

Autorka časem opravdu neplýtvá. Navazujeme ve stejné okamžiku, ve kterém skončila první kniha. Ano, mluvím o polibku Gwendolyn a Gideona v kostele, hned po tom, co se vrátili do naší doby. A touhle událostí se komplikuje mnohé. A to nejen díky dívčině novému příteli - démonu Xemeriusovi. 

Gwen se musí připravit na důležité soaré a následně schůzku se samotným hrabětem Saint Germainem. Nacvičuje menuet, správné zacházení s vějířem a snaží se zapamatovat si všechny důležité panovníky a politiky osmnáctého století. A to vše najednou za peskování milé Charlotte, s plnou hlavou Gideona a myšlenkami na to, jak zvláštně se k ní chová. No co byste si mysleli vy, kdyby vás v jednu chvíli líbal a za pár hodin vás vraždil pohledem? Já bych teda byla dosti zmatená. To ale není vše. Gwen se během jednoho jejího elapsování setkává se svým dědečkem a zjišťuje spoustu informací. Informací o Lucy a Paulovi, kteří jí byly vždy vnucováni jako ti špatní. Ale co kdyby to tak nebylo? 

Gwen na konci minulého dílu získala od Lucy jednu jedinou informaci. Aby se zeptala dědečka na Zeleného rytíře. Tak zahajuje pátrání a spolu s Leslie přicházejí na kloub spoustě nových věcí, ale stále nemohou přijít na všechno. A kdo by to byl řekl, že se jim bude hodit nová postava na scéně? Gideonův mladší bratr Raphael do příběhu zapadl jako ztracený kousek skládačky... 

Budu se opakovat, ale to snad nevadí. Hrozně dlouho jsem hledala přesně něco takového! Mladá hrdinka/cestování časem/osmnácté století. A hned, co jsem se začetla do první knihy, věděla jsem, že tohle bude moje! Autorčin styl psaní je lehký. Čtete, čtete a ani si neuvědomíte jak dlouho a kolik stran už máte za sebou. Děj plyne a vy můžete být leda smutní, že všechno se děje moc rychle. 

Autorka měla prostě nápad a nebála se ho vložit na papír! A že se jí to povedlo. Nemůžeme se divit, že si sérii zamilovali čtenáři po celém světě. Najdete tu vše, co by ve správné knize pro mládež být mělo.

 Nemůžu netvrdit, že tu nešlo hlavně o Gwendolyninu lásku. Celý děj sledujeme její zmatené myšlenky ohledně jejího diamantového protějšku. V jednu chvíli se zdá, že se nám děvče vznese štěstím do oblak a pak ji během okamžiku něco škaredě udeří do obličeje a ona stojí opět nohama pevně na zemi. Každá čtenářka se do ní jednoduše vcítí a myslím, že i čtenáři ji budou chápat. Ovšem - nemám ráda trapné chvilky. Vždy během nějaké scény, kdy si jsem jistá, že hrdinka provede něco, co se jí potom škaredě vymstí, knihu musím na nějaký čas zavřít. Ano i tady se mi to stalo a já měla co dělat, abych se po hodině k naší veselé Gwen opět vrátila. 


8/10