Adam Snow má velice zajímavou práci. Na zažádání svých bohatých zákazníků shání staré knihy, které přežily staletí a nyní se s nimi zachází jako s poklady. Právě při cestě ke svému stálému zákazníkovi a známému se stane něco, co Adamovi změní život...vězte, nepřeháním.
Po cestě zabloudí a ocitá se u starého, zchátralého bělostného domu se zpustlou a zarostlou zahradou. Právě v této zahradě, kde - jak se zdá - živá osoba nebyla měsíce, ba roky, mu do dlaně vklouzne Malá ručka, která se po čase ukáže jako mnohem větší problém, než je to, že se ho dotkl duch.
Není schopen myslet na nic jiného. Snaží se dopátrat všemožné informace o historii sídla. S tím mu po malých částech pomáhá právě manželka onoho výše zmíněného zákazníka. Jenže se to nejeví jako jeho jediný problém. Začínají se u něho objevovat jisté "problémy s nebezpečím". Projevují se u něho stejné sebevražedné sklony jako dříve u jeho bratra...
Než se pustíme do posouzení díla, poukážu na styl autorky. Susan Hill píše stylem vhodným na kratší knihy. Všechno rychle plynulo a zdálo se, že autorka má přesně rozmyslené a uspořádané. Děj nikde nestál a neobjevovaly se tam zbytečné "vycpávky". Podařilo se jí shrnout dlouhý časový rozsah do 115 (českých) stránek. Příběh vás vtáhne, a nepustí, dokud knihu na posezení nepřečtete.
Kniha jako celek na mě zapůsobila příjemným dojmem, ale musím uznat, že jsem byla i zklamaná. Nechala jsem se zmanipulovat okolím a očekávala jsem strašidelnou historku, u které mi bude běhat mráz po zádech. Nestalo se. Kniha sice měla náznaky duchovna a tajemna, ale mě mnohem víc zajímalo, jestli získá Shakespearovo První fólio, než co je ta Ručka zač....
Překlad sice podle mého místy pokulhával, ale co se dá dělat, že?
Žádné komentáře:
Okomentovat