pondělí 25. srpna 2014

Eldest (Odkaz dračích jezdců #2) od Christophera Paolini | Recenze


Jestli jste si mysleli, že si Paolini dá s akcí po těch pět seti stranách Eragona oddech, mýlili jste se. Od prvních stran se v knize něco děje a že toho není málo. Vardenové si uvědomují, že nyní mají šanci vyrazit proti Galbatorixovi a svrhnout jeho vládu. Po bitvě s urgali nastává čas na truchlení. Hned na začátku nás překvapí osudem dvou postav, které otřesou celým Farthen Dûrem. Eragon, nyní nazývaný Stínovrah, se ale nesmí nechat vyvést z míry ani v době smutku. Rozhodně o sobě totiž nemůže tvrdit, že by byl plnohodnotným Dračím jezdcem a ví, že musí pokračovat ve svém výcviku. Spulu s Aryou, Orikem a dalšími trpaslíky se tedy vydávají se Safirou do lesů Du Waldenvarden, kde se má setkat se svým novým mistrem. 

Eragon však při svém výcviku musí snášet dvě hluboké rány – jednu utržil v boji se stínem Durzou a druhou mu zasazuje krásná elfka Arya, která vytrvale odmítá jeho dvoření. 

Tentokrát se nám ovšem příběh otvírá i na druhé straně země. Po celou dobu knihy můžeme sledovat i Eragonova bratrance Rorana, který má hned na začátku co dočinění s proradnými a ra´zaky. Zdá se, že když se jim nepodařilo dostat Eragona, spokojí se prozatím alespoň s jeho nejbližším příbuzným. Celý Carvahall je tak zasažen nejednou ztrátou a musí se vypořádat s začínající bitvou. Vše vyústí ve výpravu s Roranem v čele ze po stopách ra´zaků, kteří si svým činem - a nemyslím jen napadení jeho domova - vysloužili jeho hlubokou nenávist. 

Vardenové se na příkaz svého vládce přesouvají do Surdy, kde hledají útočiště u zdejšího krále Orrina a pomalu rozmýšlejí, zda táhnout proti Galbatorixovi.

Jak se dalo u Paoliniho čekat celý příběh je napsán velice poutavě a děj vás jen tak nepustí. Čtení je příjemné, protože čtenář je obeznámen z minulého dílu se vším podstatným a zde se mu jen přidávají nové informace, které dějovou linku krásně vykreslují. Eragon byl úvod teprve tato kniha vám dá to, po čem touží většina fanoušků. Akce a zvraty. 

Eragon je sice onou hlavní postavou, ale v průběhu knihy se vám to ani nemusí zdát. Jen pozorujete jak trénuje a čekáte na nějakou scénu, kde se blýskne. Té se ovšem dočkáte, nebojte se. Roranova část příběhu mě bavila podstatně více a já se nemohla dočkat, až se objeví kapitoly popisující právě jeho část dobrodružství. 

Kniha mě určitě nezklamala a naopak jsem si ji užila jak nejvíce jsem mohla. Všem kdo si přečetli první díl a váhají nad pořízením dílu druhého, jen doporučuji!

8/10

Žádné komentáře:

Okomentovat