Již druhým rokem se Rose Hathawayová spolu se svojí nejlepší kamarádkou Lissou schovávají mimo morojskou komunitu a doufají, že je nenajdou jejich lidé. Bohužel jejich přání nebylo vyslyšeno, a tak jsou nuceny vrátit se zpět na Akademii svatého Vladimíra. Školu plnou Morojů a dhampýrů. Musí zde čelit bitvám o místo ve společnosti, chránit si vlastní srdce a zdravý rozum, nenechat se oklamat falešnými přáteli, ale hlavně bojovat za sebe navzájem.
Richelle Mead napsala knihu, která obsahuje nový a neskutečně uvěřitelný svět, který by s troškou naší fantazie bylo možné považovat za reálný. Vampýři se oddělili od lidí, a vytvořili vlastní společnost. Existují dva druhy vampýrů. Ti zlí a ti dobří. Strigojové se nechali ovládnout temnotou a žízní po krvi, vzdali se magie jen proto, aby mohli cítit rozkoš z ničení lidských životů. Morojové mají své zásady, nezabíjejí lidi, mohou používat magii a zůstala jim špetka lidskosti. Pak tu máme dhampýry, kteří jsou kapitolou sami pro sebe. Původně kříženci lidí a Morojů, dnes vznikají ze spojení Moroje a jiného dhampýra. Z obou ras získali to nejlepší. Například bystré smysli Morojů a nenáchylnost k slunečnímu světlu po lidech. Nemohou se ovšem rozmnožovat mezi sebou, a tak cítí loajalitu právě k Morojům, kterým dělají strážce a nasazují za ně životy.
Rose se pomalu vrací do formy, i tak ale zameškala spoustu výcviku, a proto jí byly přiděleny tréninky navíc. Ty si vzal na starosti Lissin nový strážce, neuvěřitelný sexy ruský bůh Dimitrij Belikov. To jediné, co by Rose ještě scházelo, by bylo zamilovat se do svého učitele. Zdá se ale, že osud Rose nepřeje a bude se tak muset starat o mnohem víc, než jen povinnosti spojené s tím, že se chce stát strážkyní poslední přeživší členky rodu Dragomirů, princezny Vasilisy.
Člověk si řekne: "Zase ti upíři,", ale tahle přijde o mnohé pocity při čtení nejlepších upírských knih. Pokud vám při čemkoliv spojeném s vampyrismem naskočí Stmívání, kousněte se do rtu a překonejte to. Tahle kniha totiž neobsahuje žádnou chudinku, která si fňuká po svém princi a při tom si hraje s pudlíkem. Rose je typ hrdinky, která se navzteká, zatne zuby a pomocí pěstí si vybojuje, co chce. Dimka není žádný třpytící se upírek, který si leze po stromech a hraje si na spidermana, ale pořádný kus chlapa, který si nenechá nic líbit a kdokoliv se mu postaví do cesty, má problém. Lissa je oproti těmto dvěma křehký charakter, ale i na ní je tolik zajímavého na zkoumání a posuzování vývoje charakteru, že se nemusíte bát, že by vás otrávila svou naivitou.
Je znát, že Vampýrská Akademie není autorčinou první prací. Oproti sérii Sukuba je mnohem více propracovanější. Richelle se vyvarovala zbytečných nudících pasáží a je vidět, že do příběhu dala srdce. Každá postava je do hloubky promyšlená a nikdo si tu s nikým není podobný. Příběh má spád, přestože se akce dostaví až ke konci knihy, ale to neznamená, že se jinak budete nudit. Popravdě - při čtení Roseiných myšlenek to snad není ani možné.
Kniha je psána v první podobě z pohledu Rose. Nikdy jsem nemilovala tento styl psaní, zvlášť když Richelle píše krapet nespisovně a používá hovorové výrazy. K mému vlastnímu údivu mi to vůbec nevadilo. Je to napsáno tak realisticky, že to člověku ani nepřijde. Uznejme, že nikdo z nás nemyslí spisovně. Přesně na to se autorka zaměřila a právě to je její cesta k úspěchu.
Kniha i celá série, stejně tak i její spinn-off Pokrevní pouta, si po celém světě získala miliony čtenářů a fanoušků. Po celém internetu se to hemží stránkami a blogy právě o Vampýrské Akademii. Richelle Mead si získala úctu mnoha mladých lidí, kteří v jejích knihách hledají něco, co ve svých životech třeba nemají. Mnoho mladých dívek je unešených z představy Dimitrije a jeho šeptání Rozo. Nikdo se tedy nemůže divit, že na jaře roku 2014 vyšlo filmové zpracování. Bohužel, tento film příběh naprosto zabil...
Žádné komentáře:
Okomentovat