Osudové rozhodnutí (Lovkyně snů #3) od Lisy McMann | Recenze

Již třetí a poslední kniha ze série Lovkyně snů, to je Osudové rozhodnutí. Příběh mladá dívky Janie se pomalu chýlí ke konci. Ale jaký konec si pro nás autorka žijící ve Phoenixu, Lisa McMann připravila? Dočkají se Janie a Cabel šťastného konce a budou žít šťastně až na věky? Nebo jejich nabyté štěstí brzy skončí?

Upřímně nevím, co bych měla psát k ději. Nevrátíme se na půdu střední školy, objeví se tu jedna postava, která má co dočinění(?) s Jamie a celková pointa knihy je "vyber si menší zlo". Nevím kam se poděla ta jiskra, kterou jsem našla v předchozích dvou dílech, kdy mě bavilo sledovat vývoj vztahu hlavní hrdinky, zajímalo mne co se stane dál, chtěla jsem ať to skončí jedním velkým krásným a sladkým koncem. Tak u této knihy tomu bylo přesně naopak. Chtěla jsem to mít už co nejrychleji za sebou.

Od prvních stran mi přišlo, jako by sama autorka na to měla stejný názor jako já. Co nejrychleji se dobrat ke konci. Nemůžu říct, že by kniha neměla děj, ale byl pojat tak nějak vlažně. Přeci jen z námětu dívky, která se musí rozhodnout mezi hroznou a horší variantou své budoucnosti, která se musí starat o matku a ještě zjišťovat informace o jakémsi cizinci, se dá vyždímat pořádné drama. Autorce se to bohužel nepodařilo.

Díl je pojat jako subjektivní pohled na Janiein život. Když, ale ke všemu začne odhánět Caleba, začne si většina mladých čtenářek klepat na čelo. Když už jednou má přítele - a doufám, že mi všichni odkýváte, že to není jen nějaký úlet -, tak by se k němu měla chovat s respektem a důvěrou. Nemá být právě přítel ta pevná zeď, o kterou se člověk opře, když jde do tuhého?

Oproti minulým dílům tu chyběla akce. Žádná honba za drogami a spolupráce s kapitánkou a policií celkově.

Kniha mne zklamala, a už teď vím, že k sérii se nevrátím. Myslím, že by si člověk sérii přečíst měl, ale bez nějakého vysokého očekávání. Je to jednoduchá oddechovka, kterou člověk přečte během dlouhé cesty vlakem, nebo jednoho dne doma při nemoci.

Vstříc temnotě (Lovkyně snů #2) od Lisy McMann | Recenze

Pokračování příběhu lovkyně snů Janie začíná pár týdnů po ukončení knihy první. Janie se stala součástí týmu kapitánky Komiské a hned jí byl přidělen úkol. Tým dostal typ, že některý z profesorů na Fieldridgeské střední je pedofyl a spí se svými studentkami. Janie musí zjistit kdo to je a udělat tak ze sebe volavku. To se ale nelíbí Cabelovi, a tak už na začátku můžeme tušit problémy v ráji.

Její schopnosti lovkyně snů jí poslední dobou přinášejí víc a víc potíží. Přestože se, za pomoci slečny Stubinové, kterou navštěvuje ve snech, učí pomalu ovládat průběh snů, odráží se to na jejím zdravotním stavu. Déle jí trvá než se vzpamatuje, vysiluje ji to víc a víc a doba nevrácení jejího zraku se prodlužuje...

Janie flirtuje se svým profesorem chemie Durbinem., škádlí profesora Wanga a vytahuje se a je drzá na tělocvikáře Cratera, a snaží se nedávat najevo, jak moc jí ubližuje, že se na veřejnosti nesmí hlásit ke Cabelovi, protože stále pracuje na drogovém případu.

Děj tohoto dílu se mi zamlouval snad více než díl první. Autorka ukázala, že má nápady v zásobě a Procitnutí byl pouze úvod.

Příběh hezky plynul a na rozdíl od předchozí knihy se pohybujeme v souvislé ose pěti měsíců. Postavy zde dostali větší prostor a i Janie se nám hezky otevřela. Konečně jsem chápala její pohnutky a pocity. Objevila jsem v ní nějaký charakter, který mi předtím chyběl. Cabel se ukázal jako úžasný přítel a podpora. Takového kluka by chtěla snad každá holka, která pátrá po láskyplném příteli a ne po drsném motorkáři. Stál při ní, miloval ji, byl její. Ale jak už jsem psala, nic není tak jednoduché.

Cabel je jen člověk, a když je něčeho moc, tak je toho příliš. Janie se ke konci chovala jako tuctová blbka. Chápu, že jí naštve, když s ní její přítel nemluví, ale aby si ve svém mozku vymýšlela spoustu nepodložených teorií.... Ne, děkuji.

Vztah Cabela a Janie je celkově zvláštní. Oba dva jsou z nefungujících rodin, mají své tajemství, každý má jinou povahu. Přesto se milují. Vložení informací o lovcích snů ze spisu slečny Stubinové bylo zajímavým zpestřením toho běžného života. Její zelený notes s nálepkou "číst na vlastní nebezpečí" mi nedal spát a musela jsem knihu prostě dočíst. To co jsem zjistila byl zároveň šok i potvrzení mých dosavadních úvah.

Rozuzlení děje bylo napínavé. Držela jsem pěsti a v okamžicích, kde to vypadalo špatně, jsem kolikrát nadávala. Nejen na stranu zla, ale i na Janie.

5/10

Procitnutí (Lovkyně snů #1) od Lisy McMann | Recenze

Janie Hannaganová má problém. Už od malička se propadá lidem, kteří spí v její blízkosti, do snů. Zdá se vám to jako zábava? Vůbec. Janie se v takové chvíli dostane do jakéhosi transu, ztratí zrak a je vtažena přímo do snu. Neovládá to. Nesnáší to. Nechce to. A když k tomu všemu žijete s matkou alkoholičkou, která vaši existenci naprosto nebere na vědomí, snažíte se projít střední školou, kde se musíte vypořádat s bohatou smetánkou a chcete se dostat na vysokou školu, není to zrovna nejsnazší.

Abych byla upřímná, autorčin styl psaní mi ze začátku knihy dělal problémy. Po pár stranách jsem si řekla, že to přeci mohu dočíst jindy. Téměř na každé stránce datum a čas - čas - datum - datum a čas.... Zvlášť mě mátlo přeskakování mezi různými časovými úseky na začátku knihy, podle kterých se nám má osvětlit Janienina minulost. Dostáváme se do části, kde je Janie sedmnáct let a v této době se odehrává náš příběh. Autorčin styl je osobitý. Píše krátké věty a někdy je vymění za krátký odstaveček: co řádek to věta. Ano než jsem si zvykla, chvíli to trvalo.

Pak mi to ale nedalo a já musela vědět co se tam stane a čím si tato kniha na GR vysloužila hodnocení 3.80. Připadalo mi, že takové krátké věty a úseky nemohou vytvořit dobrou knihu. Omyl. McMann pro nás nachystala zajímavý příběh s originálním námětem, který je sice jednoduší, ale zaujme. Příjemná oddechová kniha.

Na postavách, které autorka touto knihou přivedla k životu, se mi líbila jejich rozmanitost, ale - až na Janie - měli málo prostoru. Dokonce i Cabel, který tu má zastávat pozici toho "hot" protějšku, se tu podle mého vyskytoval jen malou část knihy. Janie mi bohužel přišla tak trochu plochá. Ne že by neměla charakter, ale přišla mi...ne vyloženě nudná, ale něco jí chybělo. Čtenář pochopí její pohnutky, i když se někdy chová - pro mě - nepochopitelně. Zvláště když se na scéně objeví Cabel. Cabel je typ milého a sladkého hrdiny. No řekněte, který z hrdinů v knihách brečí? Hodně mě zaujal a zvláště jeho chování vůči Janie.

Ještě poukážu na překlad. Líbil se mi. byl přesný, jednoduchý a dnešní. 

Kniha byla lehká, odpočinková, se zajímavým tématem, ale se slabším provedením. Není na ní nic výjimečného a tak přes všechny její klady, nemohu dát více než

4/10