Poslední díl ze série o Gwendolyn, která byla ze dne na den nucena přijmout, že je cestovatelkou v čase. Život se jí za posledních pár týdnů zamotal takovým způsobem, že by jí to málokdo, a do toho se stihla dát do kupy s chlapcem, který řekl, že ji miluje a pak to odvolal. Rozhodně to pro ni není procházka růžovým sadem, ale nic s tím nezmůže. Zajímá vás, jak tato série plná historie, lásky a létajících koček dopadne? To si nesmíte nechat mezi prsty proklouznout poslední díl - Zelenou jako smaragd!
Gwendolyn se snaží vzpamatovat ze zjištění, že celá Gideonova láska byla jen pouhá hra, způsob, jak ji začít kontrolovat a zajistit si tak, že udělá vše, na co pomyslí. V záplavě slz tak tedy vede dlouhé telefonáty se svojí nejlepší kamarádkou Leslie o tom, jací jsou kluci zmetci, a že to vlastně vůbec nic není. Na chvíli máte pocit, že čtete dívčí knihu bez jakéhokoliv nadpřirozena. Z omylu vás ovšem ihned vyvede Xemerius, který se Gwenn drží stále v patách. Tahle potvora komentující každý její pohyb mi chvílemi připomínala kočku Šklíbu, ale bez ní by té knize chyběla ta veselá stránka. Přeci jen: Pokojové fontány a popisování veškerých situací mezi Gwenn a Gideonem? Trhala jsem se smíchy!
Nepřestává mě udivovat, že to tak rychle uteklo. Děj všech knih se, v porovnání s jinými sériemi, pohybuje v relativně krátkém časovém úseku. Člověk se tak nemůže divit, že kniha je neskutečně čtivá a spolu s předchozími díly tvoří čtení zhruba na průběh jednoho týdne. Všechno plyne krásně, události navazují tak, jak mají a skoky do minulosti a protkávání časových pavučin je pro náš mozek menší test, zda-li dáváme bedlivý pozor.
Jde vidět, že Gwendolyn je stále tou šestnáctiletou dívkou, jejíž největší problémy do nedávna byly úkoly z angličtiny. A nejspíš by se k hloupým domácím úlohám ráda vrátila. Cestování časem se sice může zdát jako skvělý nápad, ale když se k tomu přidá jeden zlý hrabě a spousta dalších lidí, kteří vás chtějí zabít, vaši příbuzní, kteří po vás chtějí bůh ví co, a všichni Strážci, kteří vám neřeknou pomalu, ani co je za den, pozitiva rychle klesají.
Nenapadá mě nic, co bych knize mohla vytknout. Mrzelo mě, že se mi potvrdili mé domněnky z prvního dílu. Nebyla jsem zklamaná vývojem děje, ale tím, že jsem odhadla jednu z hlavních point příběhu v podstatě hned na samotném začátku. Na druhou stranu mne opravdu bavilo sledovat proplétání časových rovin. Člověku kolikrát i dojde, co se to vlastně stane až po mnoha stranách.
Příběh mne opravdu bavil a ani na chvíli jsem se nenudila. Jakmile vás tato série pohltí, nemáte šanci uniknout. To platí i o Zelené, která je alespoň pro mne nejlepší knihou ze série. Cítila jsem u ní nejvíce emocí, ať už těch kladných, nebo těch záporných.
Dalším důležitým bodem jsou postavy. Je skvělé sledovat právě Gwendolyn. Přes to všechno je to obyčejná holka, která má stejné problémy jako my obyčejní smrtelníci a na nic si nehraje. V dnešní době je těžké najít hrdinku, která se chová jako my, normální lidé. (Nebudeme si lhát. Kdo by skočil z vlaku a do propasti? Kdo by se vydal hledat svého Strigojího přítele na druhou stranu Země? A kdo by šel bojovat o život místo svého sourozence?).
Gideon je tu ten s dávkou tajemnosti. Tenhle chlap prostě musí všechny okouzlit. Kdo nečetl, musí už jen kvůli němu, myslím, že víc nemá cenu popisovat, protože všichni čtenáři předchozích dílů ví, s kým mají tu čest. Pak tu jsou dvě další postavy, které jsem si vyloženě užívala. Leslie a Gideonův mladší bratr Raphael. Jsem hrozně ráda, že do toho byli vtaženi další lidé a byli jim schopni pomoct.
Místo dlouhého rozplývání se nad úžasností této knihy se to pokusím shrnout. Kniha jako taková mě překvapila a já byla nadšená a neviděla jsem jedinou chybičku. Tu jsem ovšem objevila po dočtení. Pro mé zvědavé geny toho prostě bylo málo a autorka nám nechává spoustu prostoru na domyšlení si toho, jak to vlastně celé bude pokračovat. Co budou dělat dál? Jak to s nimi vlastně dopadne? Nejsem zastáncem prodlužování sérií, ale tady bych další - třeba i půl-díl uvítala.
