Hned ze začátku musím říct, že jsem tuto knihu v žádném případě neměla v plánu recenzovat. Proč? Přišlo mi prostě nesmyslné, recenzovat dílo, které svým způsobem může za vznik novodobé fantasy literatury a jejíž autor zvládl vymyslet něco takového, jako je Středozemě. Tohle totiž není jenom kniha, ale něco mnohem víc. A i když jste ji třeba nečetli, jistou představu o ní máte.
John Ronald Reuel Tolkien se narodil koncem 19. století a za svého života zažil obě světové války. Tento anglický spisovatel, filolog a univerzitní profesor je nejvíce známý právě jako autor Hobita a trilogie Pána prstenů. Kromě toho ale napsal další množství děl o Středozemi, jako je například Silmarillion. Oprávněně je označován za jednoho z otců moderní hrdinské fantasy.
V České republice byla kniha Hobit vydána již několikrát a pokaždé jí byla dopřána propracovaná a vždy něčím zajímavá obálka. Vydání, které se do rukou dostalo mně, je z roku 2005, kdy jej vydalo nakladatelství Argo. Právě černá obálka pokryta lesklými runami a zeleným štítkem s názvem knihy a jménem autora byla ta, kterou jsem chtěla mít doma. A pokud člověk sundá přebal, naskytne se mu pohled na krásnou zelenou knihu s typickým znakem, který zachycuje Tolkienovi iniciály.
Jak už bylo zmíněno – Hobit je čistokrevné fantasy. O žádném vybočení ze žánru ani nemůže být řeč. Někdo by snad mohl říci, že se jedná spíše o pohádku. Proti tomu nemůžu nic namítnout, protože v knize najdeme spoustu prvků, které poukazují na dětské příběhy.
Bilbo Pytlík je hobit, který je nejvíce spokojený když má dostatek jídla, teplo domova a kdykoliv se může uchýlit do vyhřáté postele. Nikdy ho nenapadlo, že by mohl žít i jinak. Což se ovšem stalo. Když čaroděj Gandalf vyryje značku do Bilbových vstupních dveří, přiláká to třináct hladových a čilých trpaslíků, kteří mu v noře udělají takový chaos, že se Bilbo nestačí divit.
Bilbo vyrazí spolu s trpaslíky a Gandalfem na cestu, jíž má být důležitou součástí. Nezamlouvá se mu to zdaleka tak moc, jak by mělo, ale přesto jde dál a neotáčí se zpět. Cesta k Osamělé hoře, kde drak Šmak hlídá trpasličí poklad, je dlouhá a plná nesnází, bojů a potíží.
Na našem hlavním hrdinovi si můžeme krásně popsat typické rysy hobití povahy. Jak bylo zmíněno výše, má zálibu v dobrém jídle, pití a kouření dýmky. Má rád své pohodlí, nerad opouštěl svoji noru a mnohokrát za celou knihu si po ní posteskne. Bilbo je ale trochu jiný hobit. Do dobrodružství se spolu s trpaslíky vydal a ti by bez něj byli kolikrát bezradní. Chová se přirozeně. Víceméně. Žádné přehnané hrdinství, které nemá přirozené opodstatnění. U Bilba vidíme, že dělá to, na co si troufá a ví, že by mohlo dopadnout dobře. V žádném případě zbytečně neriskuje a nedělá hlouposti.
Pokud jde o prostředí, do kterého je příběh zasazen, nemůžu být nespokojená. Středozemě je místo, které vymyslel a do posledního detailu promyslel člověk, který – přiznejme si to – musel být trochu bláznivý. Geniální. Ale takovým způsobem, že žil ve vlastním světe. Takhle to vidím já dnes, protože si jinak nedokážu vysvětlit tu spoustu detailů a množství informací, které Tolkien o Středozemi ví a zná. Místo tak úžasné a kouzelné, že každý čtenář někdy pocítil touhu po tom se tam podívat.
Knihu jsem četla dlouho. Trvalo mi, než jsem se dostala do nálady, kdy jsem se mohla do Hobita začíst a naplno si ho vychutnat. Jakmile se mi to povedlo, četl se mi jedna báseň. Bez přerušování, otáčela jsem stránku za stránkou a chtěla vědět, kam se trpaslíci spolu s naším Bilbem dostanou. Přestože některé pasáže a popisy byly trochu zdlouhavější, čtení jsem si užila a i tyhle části měla rychle za sebou.
Knihu tedy doporučuji všem fanouškům fantasy literatury, milovníkům filmů – ať už trilogie Pána prstenů nebo prvního filmového Hobita -, ale také všem, kteří mají rádi opravdovou kvalitní a světovou literaturu, protože Tolkien do ní určitě patří.
